RECENZE: Nové Zlatovlásce v kinech sluší moderní háv

Proč to smysl mít může, ukázala v listopadu do určité míry animovaná Pyšná princezna, která sice nepatří k nejzdařilejším počinům roku, ale dnešní malé děti může příběh o napravené princezně pobavit v této podobě určitě víc než původní hraná verze.

A nyní to ukazuje Zlatovláska, kterou podle scénáře zkušené Lucie Konášové (Anděl Páně, Operace Silver A) natočil Jan Těšitel, jenž má za sebou celovečerní hraný film David.

Konášová se při psaní nenechala ovlivnit každoročně reprízovanou televizní Zlatovláskou scenáristky a režisérky Vlasty Janečkové s Jorgou Kotrbovou v titulní roli a Petrem Štěpánkem, který hrál Jiříka (v nové verzi dostal roli starého krále). Vycházela víc z originálu, jak ho napsal Karel Jaromír Erben, přidala několik postav a několik odboček v ději, pozměnila závěr. Výsledek není špatný, i když ne všechno tam muselo být.

Nejsympatičtějším přídavkem je pes Štístko (ostatně psíčka vložil do své veršované Zlatovlásky už Josef Kainar), který vnáší do filmu humor a děti ho budou milovat.

V první psí scéně, kdy ho unese velký pták, sice divákovi zatrne nad nepodařeným trikem, ale pak se psík do příběhu organicky začlení a svou úlohu plní velmi dobře.

O něco méně ústrojně působí postava Jiříkova nejlepšího kamaráda Štěpána v podání Marka Lambory. S Jiříkem spolu vyrůstali, stali se panoši přísného a tvrdého krále, a když se na Jiříka provalí, že ochutnal králova hada, takže teď rozumí řeči zvířat, nesou trest (buď přivedou do roka Zlatovlásku, nebo budou popraveni) spolu. Jenže Štěpán ho nenese proto, že by byl tak dobrý kamarád, ale protože mu král nevěří, že neochutnal.

Otázku, proč oba chlapci prostě neutekli někam, kde by je král nenašel, pan Erben neřešil. Konášová ano a využila ji k tomu, aby Jiříka od Štěpána odlišila. Na jejich postojích ukázala, kdo je poctivec a rytíř, který se vrátí, i kdyby to mělo znamenat smrt, a kdo by nejradši zmizel i s darem pro Zlatovlásku, za který by si oba mohli žít víc než dobře.

V pohádkovém příběhu však tato linie na Jiříkovo putování a jeho rodící se vztah se Zlatovláskou nemá vliv. Smysl postrádá i pozměněný závěr, který vše neústrojně komplikuje. Změnilo se tak proporcionální rozložení děje, cesta za Zlatovláskou včetně Jiříkovy pomoci zvířatům, z níž se dalo vytěžit víc, se odbude nečekaně rychle, podzápletky a jiný závěr naopak pohádku natahují.

Jasmína Houf jako Zlatovláska je rozhodně půvabná. Vzdor nevelkým zkušenostem zvládá roli dobře, jen bohužel, ač je ve skutečnosti o pět let mladší než Tomáš Weber, který hraje Jiříka, vypadá starší.

Snad to způsobil kostým a účes, snad Zlatovlásčino chování, mnohem sebevědomější než v původní verzi. A možná i to, že Weber naopak budí dojem naivního klučiny, který v poctivosti až za hrob selže jen jednou, když si se Štěpánem při závodě na koních nadjedou průjezdem a vyhrají vlastně švindlem.

Vydařené a velkorysé jsou filmová výprava, kamera a režie. Je znát, že producenty jsou mimo jiné Three Brothers Production s jejich dokonalým vybavením pro zobrazení středověkého prostředí a soubojů. Filmu to dodává moderní atmosféru rozhraní pohádky a dobrodružného snímku se spoustou dobře natočených akcí. Předností, jež by měla být, ale není samozřejmostí, je i mluva, která se nesnaží podbízet žargonu dnešních dětí.

Debutující kameraman Vojtěch Dvořák využil všechny lokace, kde se film natáčel, od hradů, paláců a skanzenů v Čechách a na Slovensku až po Sicílii, a velmi dobře je filmově prodal. Jan Těšitel vše zastřešil moderní režií s respektováním klasiky, což je po Princezně zakleté v čase z roku 2020 další ukázkou toho, že i dnes je možné natočit pohádku, která zaujme děti a pobaví i rodiče.

Byla zajisté dražší než ty vánoční televizní, ale tím zároveň ukázala, že má smysl si na dostatek prostředků počkat a pak je využít. Výsledek stojí za to a diváci to v tomto žánru ocení možná víc než v jiných.