RECENZE: Notre-Dame (opět) v plamenech. Děsivá i krásná filmová rekonstrukce

K nejhoršímu ale nedošlo. Na obnově chrámu Matky Boží se pracuje a velký francouzský režisér, laureát Oscara Jean-Jacques Annaud, uvádí do kin hranou rekonstrukci celé události, strhující film Notre-Dame v plamenech.

Osmasedmdesátiletý Annaud, který se proslavil vizuálně úchvatnými filmy Jméno růže, Medvěd, Sedm let v Tibetu nebo Nepřítel před branami, si ke snímku Notre-Dame v plamenech napsal i scénář, který vychází z množství pečlivě prostudovaných dokumentů. Ke spolupráci přizval scenáristu Thomase Bidegaina, jenž je podepsán například pod filmem Dheepan, oceněným Zlatou palmou v Cannes.

Kdo zná Annaudovy filmy, ví předem, že požár rozhodně nezneužil k natočení standardního katastrofického filmu. Soustředil se především na hrdinskou práci hasičů, jejichž odhodlání zachránit katedrálu šlo až na hranici lidských možností a smrtelného rizika. A také na katedrálu samotnou, zachvácenou plameny, jež v kombinaci s vrcholnou gotikou tvoří úchvatné obrazy.

Film nemá jednoho ani jen několik hlavních hrdinů, na které by tvůrci poutali pozornost. Hlavní hrdinkou je katedrála a pak víceméně rovným dílem množství lidí, z nichž několik mladých vyjíždělo k požáru úplně poprvé. Všichni dělali vše pro to, aby chrám zachránili, a nakonec uspělo několik dobrovolníků, kteří riskovali vlastní životy přesto, že velitel hasičů i ve filmu jasně řekl: „Riskovat životy mohu, jen když jde o záchranu jiných životů, ne když jde o záchranu kamenů. Byť byly sebevzácnější.“

Film je pečlivě vystavěn. V úvodu si diváci připomenou jedinečnost katedrály v originálně a působivě natočené změti turistických výprav, jimž průvodci v mnoha jazycích vykládají o nejcennějších uměleckých i liturgických předmětech i o historii Notre-Dame samotné.

Tu a tam probleskne signál budoucí tragédie, nedbale zašlápnutý nedopalek, dívenka, která chce za každou cenu zapálit jednu z tisíců svíček, nováček v protipožární službě. A když pak signalizace začne možný požár hlásit, rozpoutá se neuvěřitelný sled překážek a náhod, které brání co nejrychlejšímu zásahu.

Katedrála hoří v děsivých a zároveň nádherných obrazech. Chrliče vypouštějí záplavu roztaveného kovu, nad chrámem stoupá dusivý dým, jehož jed divák cítí až v krku. Všude je přítomný žár a davy vytřeštěných lidí, kteří tváří v tvář apokalypse se modlí i zpívají.

„Kdybyste mohli zachránit jen jedinou věc, ať je to trnová koruna,“ prosí kněz naléhavě hasiče. Když je ale jeho prosba vyslyšena, dík vzdává nebesům.

I takové zdánlivé drobnosti vkládá Annaud do filmu, který natočil v několika katedrálách, jež mají s Notre-Dame shodné prvky. Několik scén vzniklo i v katedrále samotné, ale vedle toho nechal postavit v poměru jedna ku jedné repliku, v níž plameny šlehaly skrz stovky nastavitelných trysek.

Trochu nadbytečně mohou působit dokumentární záběry, které shromáždil a do filmu vložil. Jako kdyby se chtěl pochlubit věrností vlastního díla realitě. Ale to je jen drobnost na jinak velmi zdařilém filmu, který mimo jiné připomíná, jak malí jsme my lidé proti živlům, pokud jejich nebezpečí a sílu podceníme.

Hodnocení 85 %