RECENZE: Nightbitch zoufale vrčí a štěká o pomoc na rodičovské dovolené

Věrohodné i přestřelené. Režisérka a scenáriska Marielle Hellerová zadaptovala stejnojmennou knihu Rachel Yoderové, kterou po jejím vydání literární kritici překřtili na moderní feministickou bajku.

Její poselství je zřejmé. Pro muže a ženy s dětmi snad i velmi povědomé. Tátové od rodin netuší, co všechno role matky obnáší, a každodenní boje mezi rodičem a ratolestí rozhodně nejsou žádná „pohodinda“.

Amy Adamsová ztvárňuje někdejší umělkyni a nyní matku v domácnosti, která věnuje veškerý čas svému synovi. S manželem, který jezdí na několikadenní služební cesty, lze počítat sporadicky, a proto její nová úloha pozře veškerou tvůrčí osobnost i hmatatelnou identitu a vyústí v proměnu, na kterou by byl pyšný i Franz Kafka.

Tyto fantaskní prvky lze brát s nadsázkou. S přihlédnutím k tomu, s jak obtížnou látkou tvůrci pracují, se jistá forma odlehčení nabízela.

Koneckonců je i součástí předlohy. Otázkou však zůstává, zda se s každým dalším vyceněním zubů a výběhem do blátivých zahrad nemění filmová verze Nightbitch z feministické výpovědi v laciný štěk. Sám o sobě, tedy bez psí metafory, by totiž snímek pracoval lépe.

I tak by však rozhodně neznamenal příjemnou podívanou. Film funguje jako nastavené zrcadlo době, pojetí mateřství a rodičovství jako takovému. Zamýšlí se nad zdravým nastavením vztahu po narození dítěte a komunikací mezi partnery.

Ze samotné úlohy matky pak zcela záměrně vidíme především těžkosti, které mají nést váhu celého vyznění. Stejně jako v Nightbitch však budou takoví, kteří se raději budou podivovat nad hrabající, špinavou fenou než lkát nad udřenou supermatkou. To je tu totiž všudypřítomný protipól svědectví o životě s malým dítětem.

Herci nejsou hollywoodsky krásní a jsou hořkým obrazem únavy a úbytku energie. Adamsová skvěle ilustruje frustraci z manželova nepochopení a gradující pocit méněcennosti ve společnosti.

V momentě, kdy zvířecí alter ego její postavě dodává potřebnou svobodu a zároveň řeší nejeden problém ve výchově syna, se bláznivé transformaci plně oddává. A to je poslední kapkou v moři útrap.

Film pod pokličkou zkoumá i další aspekty mateřství, jako jsou umělá přátelství s jinými ženami na rodičovské dovolené nebo třeba věk matky. Ve výsledku se však otázka znovu stáčí k tomu, zda doslovné pojetí knihy spisovatelky Yoderové neznamená zesměšnění skutečného jádra problému.

Satira navíc není kdovíjak bujará, a i když si Adamsová psí scény musela herecky užít, vypovídá to o tom, jak se chceme na pomyslné dno dívat?

Nightbitch je velmi autentický koncept, který se však paradoxně stává slabším právě příchodem z literárního světa do kin (v případě Česka na platformu Disney+).

Může sloužit jako odstrašující příklad, edukační nástroj, ale o zábavě, kterou by hlas lidu rozšířil ke všem cinefilům, mluvit nelze. Bez výborné Adamsové by pak klidně mohlo jít jen o Báječná léta pod psa na americký způsob.