Článek
Divák se díky kameře, televiznímu štábu vydává se zdravotníky do terénu. Do ulic, do bytů, do obydlí, kde se stěží dá věřit, že někdo může vůbec žít…
Vidí záchranu životů v situacích, do nichž by se sám – poměrně lehce, i vlastní neopatrností – mohl snadno dostat. „Nejfatálnější jsou srážky lidí s tramvají,“ zaznívá opakovaně v první části dokumentu.
Zdravotníci se rovněž opakovaně přiznávají, že aby mohli vůbec v podobně vypjatých situacích fungovat jako profesionálové, musejí být dokonale sehraní. Zavedený systém pak připomíná až vojenský model. Dobře vědí, že u některých případů stačí jeden špatný pohyb se zraněným a on se již nikdy nepostaví na své nohy.
A stejně dobře si uvědomují, že se na místě výjezdu musejí také co nejvíc oprostit od emocí, které bývají při zásahu, kde o jeho (ne)úspěchu rozhodují často minuty, jednoduše navíc.
„Situace nás nesmí vtáhnout do děje. Jinak bychom nemohli léčit,“ shrnují a dodávají, že k nejtěžším výjezdům patří ty, kde jsou mezi zraněnými malé děti a dospívající.
Nehledejte superhrdiny
Dokument Pražská záchranka v sobě přináší vhled do profese, u níž všichni víme, že tu je a že ji jednou my, naši blízcí můžeme naléhavě potřebovat.
Cenné na něm je, že zůstává v lidské rovině. Ze zdravotníků nedělá superhrdiny. Jsou stále lidmi, kteří ve své práci vidí poslání, ale občas jí mají také plné zuby, občas pro ně situace nejsou vůbec milé, setkávají se s výhrůžkami, nadávkami…
A někdy se také o sebe prostě bojí. „Nejsme povinni nasazovat vlastní život. Jsme povinni život zachraňovat,“ shrnuje jeden z nich jakési motto profese, která určitě patří k těm, na niž mnozí z nás „nemají dostatečně pevné nervy“.
| Pražská záchranka | |||||
|---|---|---|---|---|---|
| Třídílný dokument, ČT, 2023 | |||||
| Hodnocení: 80 procent |