RECENZE: My tu ligu stejně vyhrajem. Životní optimista Ted Lasso míří za vysněným titulem

Jsou tomu tři roky, co videotéka navázala na dekádu starou reklamu televize NBC o americkém trenérovi, který v Anglii přebírá špičkový fotbalový tým bez znalosti pravidel či prostředí. Od té doby Ted Lasso naplnil očekávání diváků vším možným, jen ne onou nejpopulárnější hrou na světě.

Kdo sledoval ansámbl vedený hercem a scenáristou Jasonem Sudeikisem od první sezóny, moc dobře ví, že milá groteska užívá fotbal jako zástěrku, aby mohla dokola dojímat své publikum a rozmýšlet nad životními kotrmelci pestrých a komplexních charakterů. Samozřejmě s notnou dávkou střeleného humoru, nadsázky a pochopitelně všudypřítomného optimismu.

Dle stejných pravidel Ted Lasso odstartoval svůj, fotbaloví experti prominou, třetí poločas. S vidinou velkého finále, které tvůrci zatím jen naznačili, staví na solidních základech jednotlivých postav a rozvíjí je vstříc závěrečnému hvizdu.

Těží při tom tradičně z výborného týmu scenáristů, který dokáže v jediné epizodě vpašovat do dialogu tři popkulturní odkazy na staré hollywoodské filmy a několik minut nesmyslné fotbalové taktiky, aby usměvavého trenéra o pár minut později dostal do pozice zdánlivé beznaděje a paniky. Vše se smyslem pro načasování, plynulost děje i logické jednání.

Lassův AFC Richmond se po roce v druhé nejvyšší soutěži pokouší o velký návrat ve slavné Premier League s cílem napodobit zázrak, jaký například ve skutečné lize předvedl před sedmi lety Leicester City. Z otloukánků se stávají favorité i díky příchodu hvězdného hráče, který nápadně připomíná jednoho sebevědomého švédského útočníka. Prvek pýchy a narcismu naruší harmonii dobře šlapajícího mužstva stejně jako bývalý člen trenérského týmu, který vede k titulu přímého konkurenta.

Přes veškeré sportovní drama ale kníratý Ted působí právě tam, kde se mu dařilo v uplynulých televizních sezónách. Diváka zajímá jeho přílišná vzdálenost od malého synka, rivalita majitelky klubu s proradným exmanželem nebo proměna nevrlého fotbalového veterána v inspirativního lídra na hřišti i mimo něj. Příběhy se uzavírají, ale hrdina, který v úvodu celé série spořádal obří porci ostrého jídla, jen aby se zavděčil majiteli restaurace, je pořád stejný. Ve světě, který nikoho nevítá s otevřenou náručí, je až naivně dobrosrdečný. A ačkoliv je v takovém přístupu těžce uvěřitelný a realita by ho zřejmě spolkla zaživa, fanoušci si růžové brýle rádi nechají až do konce.

Zlaté glóby a ceny Emmy na kontě seriálového fenoménu mluví za vše. Ted Lasso i ve třetí řadě baví, trhá duše vejpůl a učí u obrazovky nalepené příznivce, že se mohou dívat jinýma očima jak na fotbal, tak na život samotný.