RECENZE: Mufasa: Lví král je rychlý, film se ale vleče

Mufasa: Lví král ho skoro jistě nesesadí, byť právě tržby byly pro studio Disney nejspíš hlavním důvodem jeho vzniku. Favreaua, který ještě před Lvím králem natočil rovněž skvělou Knihu džunglí, vystřídal na režisérském postu Barry Jenkins, jenž je známý jako tvůrce spíše náročnějších filmů. Jeho Moonlight získal v roce 2017 tři Oscary včetně toho za nejlepší film.

Příběh snímku Mufasa: Lví král se vrací nejprve do okamžiku, kdy král Simba s Nalou čekají narození druhého potomka. Simba se vydá za rodičkou a zanechá jejich dcerku, zvídavé lvíče Kiaru, na hlídání surikaťáku Timonovi a bradavičnatému vepři Pumbovi.

Ti dva raraši však Kiaru, vystrašenou z blížící se bouře, moc neuklidní, a tak nastoupí na scénu mandril a zároveň šaman Rafiki. Aby malou Kiaru zabavil, začne jí vyprávět příběh jejího dědečka, slavného krále Mufasy, a to od jeho nejútlejšího dětství.

Tehdy se v důsledku ničivé přívalové povodně ztratil rodičům a dostal se do neznámých míst. Před dalším utonutím ho zachránil stejně starý lvíček Taka a přivedl ho ke své smečce.

Mezi oběma lvíčaty se vytvořilo pevné bratrské pouto, což se jim hodně vyplatilo, když smečku přepadla a pak vytrvale pronásledovala tlupa zlých lvů.

Samozřejmostí fotorealistické animace už je, že zvířata vypadají jako živá a je jich na plátně libovolné množství, což je třeba při velkém tažení slonů hodně působivé. A stejně „opravdově“ vypadá i krajina včetně úchvatných vodopádů, nebezpečných skal, rozkvetlých luk i horkem spálené pouště.

Jenže právě proto, že tohle všechno už považujeme za běžné, vystupuje do popředí příběh. A ten je tentokrát slabý.

Malý Mufasa je sice „nejrychlejší lvíče na světě“, což také opakovaně dokáže, ale film se po prvních dechberoucích akčních scénách začne poněkud vléci, protože se pořád vlastně opakuje totéž. Mufasa, Tako a jejich noví kamarádi lvice Sarabi a veršující žvanivý zoborožec Zuzu jsou v neustálém ohrožení tlupou krvežíznivých bílých lvů, na chvíli se před nimi zachrání a vesele putují krajinou, aby našli nový domov. Ale opět je doženou lvi, znovu se zachrání… a po čase už je to dost nuda.

Občas se film zbytečně vrátí k šamanovi a Kiaře, ale jsou to jen dílem výplně nesmyslně dlouhých dvou hodin a dílem snaha „využít“ postavičky surikaťáka a bradavičnatého vepře, kteří do vyprávění zasahují více či méně vtipným fórkováním. Příliš se nepodařily ani písničky, a zejména jejich české polopatické a mravoučné texty.

Mufasa: Lví král je nastavovanou, byť nepochybně velmi drahou kaší s jasně komerčním cílem vytřískat z obliby Lvího krále, co se dá. Sice může bavit malé děti, protože si logicky zamilují roztomilá lvíčata, ale rodičům ani starším dětem nejspíš mnoho zábavy nepřinese.