RECENZE: Mord zve na tradiční českou zabijačku

Martinec právě z takových zkušeností vycházel, když sezval na tradiční zabijačku čtyři generace jedné rodiny. Babičku a dědu, kteří prase chovají, ale už toho mají dost, síly ubývají. Hlavu rodiny, nedávno ovdovělého Karla, pro kterého je nepředstavitelné, že by se tradice měla zrušit. Jeho dcery a jejich partnery, kteří mají své vlastní problémy.

Malého Dušana, klučinu dojemně rozpolceného mezi názorem žen, že pohled na mord je pro něj ještě příliš krutý, a názorem mužů, že už je na něj velký dost. A nezbytné venkovany, od řezníka až po zatrpklého souseda, který chce zabijačku překazit.

Adam Martinec má na kontě vedle studentských i krátké filmy, z nichž Anatomie českého odpoledne získala Českého lva i Cenu české filmové kritiky za nejlepší krátký film. Jeho schopnost pozorovat lidi kolem sebe a přetavit své pozorování do filmového tvaru se projevila i v Mordu.

Jako debutující režisér je Martinec nesporně talentovaný. Dokázal dobře skloubit neherce v čele se svým otcem Karlem Martincem s profesionálními herci, jimiž jsou například Albert Čuba nebo Zdeněk Pecháček. Film zbytečně nenatáhl, délka pětaosmdesát minut je plně dostačující.

Atmosféra i průběh zabijačky působí uvěřitelně, scénář i režie vnáší do snímku několik komických i tragikomických situací. A podobně, i když zdaleka ne tak trefně jako hasičský bál ve Formanově Hoří, má panenko, je i zabijačka hlavně kulisou pro rozehrání vztahových témat.

Jenže zatímco Forman, Jaroslav Papoušek a Ivan Passer, kteří se jak ve zmíněném filmu, tak třeba v sérii o Homolkových nebo v Láskách jedné plavovlásky dostali svým postavám hluboko pod kůži a díky tomu vyjádřili mnoho podstatného o lidské povaze v konkrétní době, Martinec zůstává jen na povrchu dění.

Vše je rozehráno dosti předvídatelně. Zatímco ženy v kuchyni pláčou nad cibulí a v přeneseném smyslu nad vlastními osudy, jejich chlapi za přispění slivovice mudrují nad tím, jak s ženskými zacházet. A o mnoho víc film nesdělí.

Mord je uvěřitelným popisem situací, k nimž jak na zabijačkách, tak na jiných rodinných sešlostech i vlivem alkoholu dochází, ale hlubší obecné sdělení nepřináší. A pocit, že vystihuje současnou společnost a její charakteristické rysy, se nedostaví.

Doba se změnila a film spíše budí dojem Martincovy vzpomínky na vlastní dětství. Právě to také bylo slyšet od lidí jeho generace ve Varech velmi často: „Přesně tohle jsem musel(a) jako dítě zažívat (a nešlo jen o zabíjení prasete). Vlastní děti bych tomu ale nikdy nevystavil(a) a sám (sama) už to zažívat nechci.“

Jakkoli tedy může být Mord zábavný, což je dáno především několika vtipnými situacemi a občas komickými dialogy, otázka nad sdělením ambiciózního projektu o současnosti zůstává viset ve vzduchu. Tím spíše, že drama, ke kterému film po lehce komediálním začátku v druhé části směřuje, vyšumí do nečekaně smířlivého, až parodicky působícího závěru.