RECENZE: Madam Web vyvolává arachnofobii z tristních pavoučích hrdinů

Pokud bylo loňské pokračování animovaného Spider-Mana s podtitulem Napříč paralelními světy považováno za jeden ze snímků roku, letos se barometr kvality převážil o několik kilogramů nazpět.

Madam Web se i s brzkou únorovou premiérou nepochybně zařadí mezi to nejhorší, s čím velkolepé komiksové studio spojilo své jméno. Ostatně tím napodobuje předchozí spin-offy pavoučího univerza pod společností Sony, jakými byly snímky Morbius nebo oba Venomové. I ty by ale s novou akvizicí hravě zacvičily.

Ponechme stranou, že superhrdiny dělají v kinech poněkolikáté výhradně pavouci a ostatní havěť by si také zasloužila férovou šanci. Popularita Spider-Mana zde však logicky hraje velkou roli a stále vycházíme z vydaných sešitů s existujícími postavami.

Marvel zkrátka ve svých předlohách dával čtenářům to, po čem toužili. Úplně opačný efekt má ale projekt s vedlejší postavou, která má co nabídnout hlavně jako starší mentorka se schopnostmi, s nabídkou jejího naprosto bezduchého původu.

I tady by se však dalo argumentovat tím, že filmové komiksy hledají cestu k obsahem přesycenému divákovi.

Žádný argument ale nezvrátí fakt, že Madam Web je mimořádně špatný film. Celých 116 minut stopáže působí jako těžkopádný režijní a herecký workshop, ve kterém figurují mdlé dialogy, nelogická rozhodnutí postav, absence bezproblémové kontinuity příběhu i scén a s tím související otřesná práce ve střižně.

Snímku nepřidá plusové body ani ploché herectví Dakoty Johnsonové, která se bohužel výrazem zapomněla v naivních nevinných letech, kdy házela pohledy po jakémsi Christianu Greyovi. Paradoxně jí sedí až finálních několik minut, kdy se její charakter přiblíží nejčastějšímu zobrazení v komiksech. To už je ale na sympatie příliš pozdě.

V podobném duchu se jeví i další postavy, kterým vdechla život scenáristická čtveřice Matt Sazama, Burk Sharpless, Claire Parkerová a sama režisérka S. J. Clarksonová.

Ústřední protivník Cassandry Webové Ezekiel Sims (Tahar Rahim) je asi nejgeneričtější a nejnudnější padouch s hlasem patřícím kamsi do kategorie levná umělá inteligence či nepovedený postsynchron.

Děj ho ke všemu vede k nesmírně okaté a nutné porážce a lze si jednoduše představit, že by kreativnější a schopnější zloduch skoncoval s hrdinkami už po hodině a půl.

Trojice, která ztvárňuje dívky pod Cassandřinou ochranou, pro změnu nemá příliš co hrát. Vrcholem je jejich poloha pubertální hubatosti nebo tanec na stole v bistru.

Adam Scott je rovněž pouze příjemnou součástí ansámblu. Jeho role strýčka Bena v prenatálním stadiu však bohužel ztrácí význam a vtip s klesající kvalitou obsahu.

V celém chaotickém propletenci tak není příliš lehké najít prvky, které by snímku dávaly šanci uspět. Necelé dvě hodiny jsou svižné i přes úmorně se opakující vize hlavní hrdinky. Dokonce nabídnou jeden či dva solidní vtipy (pobaví zmatený muž v metru). Madam Web rovněž netrápí žádné předchozí či navazující filmy a samostatně stojí tváří v tvář možná až příliš krutému verdiktu.

Pro každou vteřinu záchvěvu smyslu a kvality jsou tu ale desítky minut perfektních děr po výbuchu, srdečních masáží jednou rukou (hrdinka je paramedička…) nebo superrychlých rešerší v amazonském pralese. Seznam je dlouhý.

Paradoxní třešničkou na dortu, vkusně doplňující všudypřítomná filmová klišé, je vyjádření samotné hlavní představitelky v rámci propagace snímku.

Dakota Johnsonová přiznala, že kvůli množství scén před takzvaným modrým plátnem vlastně nemá vůbec představu, jestli celý projekt dobře dopadne. Kdyby jen tušila, že speciální efekty budou to nejmenší, s čím by si měla lámat hlavu.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina