RECENZE: Love 2 chce být mafiánským filmem, ale nemá na něj

Love může znamenat lásku i peníze. Peníze jsou ve filmu sice na prvním místě a bude jich hodně, ale ani o lásku nebudou diváci ochuzeni. Kroner vrací na plátno kamarády Maťa a Tomáše a Maťovu lásku z prvního filmu Veroniku.

Ta se na začátku dvojky vdává za jiného, vysoce postaveného muže, a Maťa, jenž se vrátil po osmi letech z vězení, to mrzí. Ani Veronika však nezůstává tváří v tvář své někdejší lásce chladná.

To hlavní, čím se však film zabývá, jsou intriky politických špiček, propojených se slovenskou mafií, která se neštítí ani politické vraždy. Jenže je to celé krkolomné, velmi často chybí logika, postavy se ocitají na místech, o nichž nemohly tušit, že právě tam se něco důležitého děje. Vypadá to, že celé Thajsko je jedna malá vesnice, v níž se všichni sejdou.

Thajsko je vizuálně podmanivé prostředí, koneckonců nedávno premiérovaný film Rudolfa Havlíka Poklad se točil na Bali. Není divu, že populární dovolenkové destinace filmaře lákají, byť se děj mohl stejně dobře odehrávat kdekoliv jinde, tentokrát například v Bratislavě.

Největším problémem Love 2 je ovšem scénář, kterému exotika nikterak nepomohla. Zápletka je velmi jednoduchá. Hlavní hrdina Maťo, který je svědkem zmíněné politické vraždy, už jako někdejší trestanec nemá co ztratit. Odjede za kamarádem Tomášem do Thajska, kde zpytuje svědomí a moc by chtěl, aby kolotoč zločinu, do kterého se dostal, konečně skončil.

Jenže zbavit se hříchů minulosti není tak snadné, mafiáni ho potřebují dostat a hodit vraždu na něj. A tak Maťo nakonec zabíjí hlava nehlava, aniž by dbal na „moudré varování“ zdejší thajské dívky, že „násilí plodí zase jen násilí“.

Osudy jednotlivých postav jsou plně podřízené autorem předem danému závěru. Ten však už nemůže vyvolat nic jiného než tvůrci zajisté nechtěný smích.

Dialogy a monology, které mají charakterizovat politicko-mafiánské prostředí, jsou plné takzvaných mouder, a to natolik, že to doslova rve za uši. Hlubokomyslné postřehy jako „Jediné, čeho se bojím, jsem já sám,“ nebo „Celý svět je ve sračkách a všichni to vědí,“ střídají výroky jako „City neojebeš“.

Jazyk všech postav je tak přeplněn vulgarismy, že je časem vrcholně nepříjemné je vůbec poslouchat. A hlavy mnohých záporáků jsou holé, takže je občas těžké postavy od sebe rozeznat.

Herecky filmu v negativním slova smyslu vévodí Michal Nemtuda jako Maťo, jehož břišáky i vypracované zádové svalstvo snímá kamera opakovaně, ale on sám se ani za těch dvanáct let hrát nenaučil. Divák mu nemůže věřit prakticky nic.

Ani ostatní herci nejsou o mnoho lepší. Kristína Svarinská jako Veronika i mnozí další hrají pod svou běžnou úrovní, snad jen Jana Kolesárová ve vedlejší roli připomene, že je dobrá herečka.

Mafiánské filmy mají v zahraniční, zejména americké kinematografii dlouhou tradici. Je zřejmé, že Kroner je má rád. Ale mít jakýkoli žánr rád a umět ho, byť v mnohem skromnějších podmínkách, natočit jsou dvě naprosto odlišné věci. Zbývají jen ty krásy Thajska.