RECENZE: Jiný člověk - střet těla a duše s jasným vítězem

Začátek filmu, který představuje hlavního hrdinu Edwarda jako člověka postiženého neurofibromatózou (nemoc sloního muže - nadměrný růst nervových buněk), vskutku mnoho humoru neslibuje. Přesto nelze říci, že by pak chyběl, a je černý jako příslovečná bota.

Edward by byl rád hercem, ale kvůli svému handicapu nemůže pomýšlet na jiné role než v naučných filmech o této nemoci nebo nejvýš v hororech svého druhu. V osobním životě na tom není lépe, s takovou tváří se nežije snadno.

Když se ale do domu přistěhuje sousedka Ingrid s krásnou tváří Renate Reinsveové, kterou jsme si zapamatovali díky jejímu výkonu ve filmu Nejhorší člověk na světě, jako by mu osud nastavil vlídnější tvář. Ingrid je milá, trochu praštěná dramatička, a nejpodstatnější je, že bere Edwarda úplně normálně, zajímá se o jeho duši, nikoliv tvář.

Aby radosti nebylo málo, dostane nabídku podstoupit experimentální léčbu, která by mu k lepší tváři mohla pomoci. Stane se. Najednou tu není muž se zdeformovaným obličejem, ale Sebastian Stan v celé své mužné kráse.

Jenže mindráků, zášti vůči celému světu a zkrátka jedu je v jeho duši nastřádáno za dosavadní život tolik, že ani nový úspěšný život s novou identitou mu v náhledu nepomůže. Do té chvíle hraje Schimberg na celkem ohranou strunu o tom, že vnější podoba člověka není zdaleka tak důležitá jako všechno, co se vejde pod pojem duše.

Vtipně to ale umocní tím, že „pozve na scénu“ Oswalda, muže, který stejně jako Edward před proměnou (a také jako jeho představitel Adam Pearson) trpí neurofibromatózou. Ale na rozdíl od Edwarda si z toho nic nedělá, je pozitivní, plný energie, sebevědomí a úspěchů, všeho toho, o čem byl Edward přesvědčen, že toho kvůli svému znetvoření nemůže dosáhnout.

Navíc se střetnou v souboji o roli v divadelním představení, které Ingrid napsala podle Edwardova osudu. A Oswald je k Edwardovu zděšení lepší. Jeho život zkrátka za nic nestál a stát nebude.

Schimberg se tedy ve filmu zdaleka nezabývá jen onou proklamovanou pravdou, že záleží hlavně na tom, co je uvnitř člověka. Ostatně přiznejme této „pravdě“ problematičnost alespoň v tom, že s neurofibromatózou se asi opravdu nežije snadno.

Filmař však vede diváky spíše k zamyšlení o tom, nakolik jsme strůjci svých úspěchů, kolikrát se jen vymlouváme na to, proč to či ono nejde, a vůbec na nepřízeň světa a osudu, jak zbytečně závidíme druhým tam, kde bychom téhož mohli dosáhnout sami.

Jiný člověk je tedy film značně nemilosrdný, ale také originální, s výbornými hereckými výkony především oceněného Sebastiana Stana, ale i Renate Reinsveové. Jen je na celkem přímočarou zápletku přece jen trochu dlouhý, a v závěru jako kdyby Schimberg nevěděl, jak skončit.