RECENZE: Jak Stuart bez velkého třesku nezachránil televizní vesmír

Stuart, Denise, Bert a Barry vejdou do obchodu s komiksy… Zní to jako začátek otřepané anekdoty vedlejší dějové linky z divácky oblíbené série Teorie velkého třesku. A do jisté míry nový seriál jako takový interní vtip s rozumným rozpočtem působí.

Se Stuartem a jeho partou se vydáváme napříč různými verzemi seriálové reality, abychom bourali bariéry mezi skutečným světem a televizními rolemi, potkávali staré známé (cameo role Kunala Nayyara, Kaley Cuocové, Mayim Bialikové a dalších) a vše kořenili infantilním humorem s hlody do niter vychytralých podivínů, jakými nyní hlavní aktéři dozajista jsou.

Je třeba ocenit, že tvůrci značně vychýlili kormidlo a nastavili divácká očekávání k čemusi velmi neotřelému. Originalitou Stuartovci hýří hlavně v rámci konceptu, který nachází ornou půdu ruku v ruce s čímkoliv bizarním, šíleným a ve světě geeků zázračně možným. Už se nejedná o skupinu vědců hledající cit pro sociální interakce, ale pestrobarevnou sci-fi, kde dostávají scestné myšlenkové pochody Sheldona, Leonarda a dalších reálné kontury. Pochopitelně s veškerými popkulturními referencemi.

Filtrem nadhledu a satiry prošly také vedlejší prvky, jako názvy epizod nebo úvodní znělka, ačkoliv u ní se televizní obecenstvo těžce smiřuje s užitím umělé inteligence.

Zatímco však hrdinové cestují časoprostorem, ožívají v komiksu a stávají se přežvýkavci, seriál se propadá k opakovaným epizodním gagům a mění se v čekání na zajímavější nápad nebo hostující hvězdu. Problém také je, že Jak Stuart nezachránil vesmír je čistým produktem předchozí slávy. Zaujme a snad pobaví fanoušky Teorie velkého třesku, což je objektivně slušný podíl na sledovanosti. Pro diváky sitcomem nepolíbené je ale velkou neznámou, a tak u nich může snadno propadnout.

Po úspěchu Malého Sheldona bylo zřejmé, že tvůrci úspěšné univerzum vytěží. A jít cestou nejmenšího odporu v podobě odlehčené komedie byla snad nejschůdnější možnost. Televizní recyklace ale v tomto případě není ničím jiným než jen jednohubkou, skrze kterou se scenáristé a herci vyřádí. Úroveň humoru postrádá větší invenci, děj je prakticky neuchopitelný a herců z kategorie „A“ se diváci dočkají jen v rozsahu nižších minut.

Stopáž ale formátu sedí a v době, kdy značná část seriálového diváctva u televize cíleně „vypíná“, je Jak Stuart nezachránil vesmír ten vhodný lék pro zasloužený popracovní režim nebo účinná medikace zaneprázdněné mysli.