RECENZE: Jak Osudová přitažlivost rozšiřuje obzory a přichází o napětí

Videotéka SkyShowtime nabídla osmidílnou minisérii obohacenou o zákulisní dění a psychologii postav. A také o konečné důsledky pro záletného právníka a jeho rodinu, které, na rozdíl od snímku z pera Jamese Deardena, v ději nacházíme i v letech po tragickém konci celé kauzy. Příběhová struktura slibuje nejen očekávaný thriller, ale i detektivku a snad i komorní drama. V něm se Dan Gallagher, který po románku s kolegyní Alex Forrest skončil ve vězení, snaží najít cestu ke své dávno dospělé dceři Ellen.

Ona přidaná hodnota k aspirantovi na Oscara z roku 1987 je právě základní myšlenka slepě nekopírovat podařené drama, ale obohatit ho o získané možnosti dané stopáží se záměrem ponořit se hlouběji do rozpoložení psychicky narušeného člověka. Už dávno pominula doba, kdy jsme filmový charakter Glenn Close či nově Lizzy Caplan odbyli slovem „blázen“ a sledovali, zda Douglasovi nepraskne vzteky žíla na krku.

Autoři remaku dávají publiku možnost zkoumat motivaci hlavní ženské postavy a ukázat mnohdy komplexními cestami její pohled na celou aféru. Právě v tom seriál trefil hřebíček na hlavičku. A zároveň sám sebe odsoudil k průměru.

Perspektiva Alex, Danova dcera studující psychologii, ochlazení právního prostředí nebo naoko zoufalá bitva o znovuotevření případu jsou důkazem toho, že podobné projekty mají smysl. Tvůrci skutečně věnovali nesmírné úsilí tomu, aby plně využili potenciál, který Osudová přitažlivost skýtala. Navíc neopomněli zábavné odkazy na původní dílo (ať už jde o králíka, nebo zakopávání o stažené kalhoty). O ten nejdůležitější prvek však přišli.

Během dvou hodin filmové předlohy by se dusno mezi hlavními postavami dalo krájet. Douglas tehdy vynikal v eroticky laděných thrillerech (Základní instinkt, Skandální odhalení) a jeho herecká poloha gradovala v napínavých scénách tváří v tvář osudovým ženám. Výbornou Close dokonce za její výkon Americká filmová akademie nominovala na Oscara. V jejich seriálovém potomkovi je ale dramatu a napětí jako šafránu.

Přes všechna pozitiva jsou Lizzy Caplan a Joshua Jackson postaveni před osm hodinových dílů, tedy čtyřnásobek původního časového záběru. A i když je jejich obsazení dobrou volbou (zvlášť u Caplan šlo takřka o ideální casting), nervy drásající scény dvojice nenabídne a lehké dusno patří možná tak scénám s kalhotami u kotníků.

Jackson jako mírnější a sympatičtější verze Douglase odvede standardní, až právnicky stoický a přesný výkon. Caplan si pak pro sebe krade scény, kdy očima prozrazuje svoje skryté záměry fanouškům původního filmu dobře známé. Důvěru má jako sympatická kolegyně i narušená stalkerka nebo dcera poznamenaná mizernou výchovou. Za zmínku stojí i Amanda Peet doplňující milostný trojúhelník nebo Alyssa Jirrels, která pozvedá mnohdy natahované a zbytečné scény s Danovou dcerou.

Jako postradatelná se ve výsledku jeví i několikanásobná porce za vlasy přitažených Alexiných jednání, které mají prohloubit její už dost zřetelný obraz a nejednou postrádají logiku. Smutným vrcholem je pak často slabá detektivní linka, která vyústí v těžko pochopitelné odsouzení hlavního hrdiny.

Osudové přitažlivosti by tak bohatě stačily čtyři díly, kde by studio mohlo elaborovat nad Alex a jejím psychologickým profilem, nechat poctivě vygradovat aféru a ještě prozradit, kdo je vrah. Na rozuzlení se ale čekalo celý pracovní den, a i když se tvůrci rozhodně postarali o zajímavé finále, na možné pokračování s argumentem dobře míněných ambic by to stačit nemělo.