RECENZE: Humor v dojemném dramatu je černý jako noc

Rytíři spravedlnosti jsou prototypem severské komedie, která kombinuje žánry, aniž by se nad tím člověk pozastavil, stejně jako se nepozastaví nad šílenostmi, které se na plátně odehrávají. Slouží totiž zábavnou formou hlubší rovině a smyslu vyprávění.

Mikkelsen, o jehož velkém hereckém talentu se diváci naposledy přesvědčili v oscarovém Chlastu, podává další z bezchybných výkonů, o to zajímavější, že tentokrát ho maska hustého dlouhého plnovousu a skoro oholené hlavy změnila téměř k nepoznání.

Hraje vojáka Markuse, který se vrací z mise poté, co jeho žena zahynula při železniční nehodě a doma zůstala zoufalá dospívající dcerka Mathilde, která se ve svém smutku snaží najít pro maminčinu smrt jakékoli odůvodnění včetně božího záměru. To ovšem pragmatický otec, který je navíc zvyklý řešit věci násilím, tvrdě odmítá. Propast mezi ním, který býval málo doma, a dcerou, nešťastnou z nevysvětlitelné ztráty, se tak ještě zvětšuje.

A pak vstoupí do hry trojice k pohledání. Cestující z havarovaného vlaku, který pustil Mathildinu matku na „smrtelné“ místo sednout. Tenhle matematický génius a podivín přišel o práci, když se ukázalo, že nemalé prostředky i čas věnoval statistickému průzkumu, jehož výsledkem bylo „zjištění“, že chudí lidé jezdí kiou a bohatí mercedesem. Jeho záliba v zákonu velkých čísel a v konspiracích ho dovedla k přesvědčení, že nehoda nebyla náhoda, ale atentát.

K pátrání přibere dva podobně trhlé kamarády, kteří geniálně hackují všechno, nač člověk pomyslí. Dokážou najít a napíchnout kohokoli v přesvědčení, že tak činí pro dobro věci. A když navštíví Markuse, je jasné, že jeho touha najít viníka neštěstí a pomstít se dojde naplnění.

Jensen napsal a natočil film, který kombinuje černou komedii s rodinným dramatem, dojemným příběhem zvláštních outsiderů, osudem mladého chlapce, zavlečeného z rodné Ukrajiny jako sexuálního otroka, i s krvákem s množstvím mrtvol.

A divák opravdu v emotivně nejsilnějších chvílích cítí dojetí, které režisér ještě umocní nepokrytým výsměchem lacinému sentimentu. Napětí, kudy a jak Jensen dovede vyprávění k nevyhnutelnému rozuzlení, prakticky nepolevuje. Oživuje ho humor černý jak příslovečná bota, nekorektní a zdánlivě cynický, nesoucí přitom mnohá velmi humanistická poselství.

Kouzelné jsou situace, následující poté, co Markus své komplice představí Mathildě jako odborníky na psychologii, protože dívka ví, že ona i táta psychologickou pomoc potřebují.

Paradox, že terapeuty se stávají ti, kdo své „zkušenosti“ sbírali jako absolventi mnoha takových terapií, slouží mimo jiné k odhalení řady jejich traumat, která zobecňují traumata mnoha dnešních lidí.

Herecky je film vynikající nejen díky Mikkelsenovi, který v něm, stejně jako Nikolaj Lie Kaas, spolupracoval s Jensenem už popáté. Výteční jsou i další představitelé čtveřice, Lars Brygmann, Nicolas Bro i dvaadvacetiletá Andrea Heick Gadebergová, která ztvárnila teprve svou druhou filmovou roli. S postavou dívky mnohem mladší, než sama je, si poradila výborně a velmi působivě.

Hodnocení 80 %