RECENZE: Hrdinové filmu Karel, já a ty žvaní i filozofují

Absolvent scenáristiky na pražské FAMU, jehož pokusy o realizaci scénářů dosud pokaždé ztroskotaly, na sebe vzal většinu tvůrčích profesí a sám si i zahrál jednu z hlavních rolí. V tom má nejvíc zkušeností. Jako herec se objevil už ve filmu Petra Marka Láska shora a v Cestě do Říma Tomasze Mielnika.

Ve filmu Karel, já a ty přivedl na plátno několik třicátníků, kteří dlouhých 111 minut přemítají o vztazích, jejich smyslu a své vlastní neschopnosti se k nim tak či onak postavit a něco s nimi udělat. Nebo se na ně vykašlat a odejít pást ovce. V pořádku.

Jenže ti třicátníci v čele s jako vždy uvěřitelnou Jenovéfou Bokovou nejen přemítají, oni vedou řeči a většinu času jen žvaní. „Jak se máš?“ Pauza. „Já ani nevím.“ Pauza. „Ty nevíš, jak se máš?“ To je nejtypičtější ukázka toho, čím film dává najevo, že si jeho hrdinové nevědí v životě rady prakticky s ničím a se sebou a svými vztahy nejméně.

Někdy také filozofují o hlubších existenciálních otázkách. U piva, na procházkách, v posteli, všude, kam je Karásek poslal, se zamýšlejí tak, jak se lidé většinou i v reálném životě opravdu zamýšlejí po větším než malém množství piv a panáků, když na ně přijde chandra, splín nebo třeba jen nejistota z toho, jak žijí a proč žijí.

Cynik by řekl, že většina skutečných lidí z toho ale na rozdíl od Karáskových postav do rána vystřízliví a jde něco dělat. Třeba cvrnkat kuličky, když už ne pracovat. Ovšem cynik tak dlouho v kině na filmu Karel, já a ty nevydrží, takže to neřekne.

A ten, kdo vydrží, si takové řeči buď užívá (a pak bude spokojen), nebo je idealista a jako takový doufá, že se něco stane. Pro toho je tu špatná zpráva: Nestane se nic.

Hodnocení 35 %