RECENZE Hororové Týny: Úsměv 2 zvedá koutky i hladinu adrenalinu

Lidstvo považuje úsměv za projev radosti nebo náklonnosti ke druhým, pakliže ovšem nejde o škodolibé stažení obličejových svalů. Zarytý kulturní vzorec Finn převrací. Ve svém hororu jej totiž používá jako zlověstný symbol smrtelné nákazy.

Pokud je někdo svědkem sebevraždy člověka, který se u dobrovolného odchodu ze světa nepochopitelně a děsuplně usmívá, stává se další obětí této řetězové infekce. Zbývá mu pak pouhý týden života, než ho smějící se entita dostane do svých spárů. Během posledních sedmi dnů nadto čelí halucinacím, které mu zamlžují rozeznávání reality od chiméry.

Zatímco v původním snímku byla středobodem psycholožka, u níž podivné bludy znamenaly v očích druhých profesní selhání, tentokrát si filmař za protagonistku zvolil popovou hvězdu.

Zpěvačka Skye Riley se nedávno zotavila z tragické autonehody, při níž zemřel její blízký přítel. Prožité trauma utápěla v alkoholu a drogách a pověst nezodpovědné narkomanky se s ní dál nese i po odvykací kúře.

Teď nicméně má těsně před comebackovým turné, kdy si nesmí dovolit jedinou chybu. Kvůli bolesti zad si zajde za svým dealerem pro dávku silnějších analgetik, která by na předpis oficiální cestou už nezískala. Netuší ale, že právě on je v současnosti konečný článek řetězce.

Finn se u vzniku Úsměvu 2 obklopil takřka totožným týmem, s nímž spolupracoval na vcelku povedené jedničce, která je jeho celovečerní prvotina. Ve scénáři pokračování vesměs neodhaluje nic navíc, než co už o bytosti způsobující záhadnou nemoc prozradil v předešlém počinu.

Obkreslování nastaveného postupu není tak docela na škodu, jelikož předkládá velmi životnou hlavní postavu. Její představitelka Naomi Scottová, jež je známá ze seriálu Anatomie skandálu, dokáže skvěle prolnout hrdinčiny odvěké vnitřní démony s novým, krajně nepředvídatelným zlem.

Skyeiny dialogy s kolegy z hudební branže i nejlepší kamarádkou jsou prodchnuté černým humorem, který divákům dopřává občasný oddech během setrvalého zajišťování jejich vysoké hladiny adrenalinu.

Ačkoli scénář sem tam sklouzává k žánrovým klišé, nedopouští se jich tolikrát, aby se publiku při na akční horor neobvykle dlouhé dvouhodinové stopáži začala zajídat.

Druhý Úsměv je nápadité opakování stejně vynalézavé zápletky z originálu. Díky zpěvaččiným chytlavým melodiím, zdařilým speciálním efektům a průrazné kameře i střihu nezůstává pozadu za počátečním filmem, ale úctyhodně přispívá do jeho univerza.