RECENZE Hororové Týny: Hugh Grant otřásá základy víry ve vzácně intelektuálním hororu

Tvůrčí dvojice Granta obsadila do titulní role kacířského pana Reeda, který odpadl nejenom od křesťanské církve, ale, jak se zdá, také od společenských konvencí. Když na něj během zimního nečasu zazvoní dvě mladé líbezné mormonky, aby šířily slovo boží, netuší, že neodejdou s nepořízenou, jak jsou zvyklé.

Potenciální „klient“ dívky laskavě zve dál, láká je na pohoštění a příjemnou debatu. Jeho neobvykle ochotný přístup by pro ně měl znamenat výstražný signál. Jenže venku je ošklivo a protagonistky navíc cítí povinnost vůči svému duchovnímu.

Uvnitř je samozřejmě čeká past. Padouch s nimi rozjíždí psychologickou hru, při níž otestují svou oddanost víře, od které se odvíjí i to, jestli z domu vyváznou živé a zdravé.

Komorní příběh se odehrává na půdorysu Reedova skromného domova a stojí téměř výhradně na konverzaci ústřední trojice. Na avizovaný horor smíchaný s thrillerem jde o ambiciózní plán, který se tvůrcům daří plnit jen zpola.

První hodina ze stodesetiminutové stopáže jede takřka na plné obrátky. Řeč nestojí a rouhající se Grant chrlí jeden trumf za druhým. Chytrými, nevšedními argumenty napadá celou církevní mašinerii, která z jeho pohledu nedělá nic jiného, než že manipuluje naivními lidmi.

Ve svých monolozích předkládá mnoho podnětných myšlenek, které doznívají i po zhlédnutí. Tato část scénáře, jež poutavým způsobem srovnává hlavní náboženské směry třeba se stolní hrou Monopoly nebo současnou popovou hudbou, představuje vzácně intelektuální horor. Ten diváky neuondá, ale stabilně baví.

Grant je dostatečně, přitom ne přehnaně slizký. Snaží se, seč může, ale skutečně děsivý být nedokáže.

Ač už v dramatických minisériích Skandál po anglicku nebo Mělas to vědět prokázal, že je i charakterní herec, v Heretikovi neztrácí nic ze svého šibalského charismatu z mládí. Zlomyslná podstata jeho hororové role se mu proto nedá příliš věřit.

Skvěle vyvážená je proti tomu dynamika misionářek. Sestra Paxtonová (Chloe Eastová) je zástupkyně víceméně slepé víry, kterou jí příbuzní vštěpovali od útlého dětství.

Skeptickou vyznavačkou, jež se k silnějšímu přesvědčení dopracovala sama, je doprovázející sestra Barnesová v podání Sophie Thatcherové. Povahová rozdílnost se projeví na logickém rozuzlení jejich filmových osudů, byť béčkově pojatém.

Sofistikovaná slovní bitva, v níž Grant coby antagonista není jednoznačným vítězem, bohužel nevydrží dlouho. Zajímavá výchozí premisa se zhruba v polovině děje rozpadá, jako by filmaři najednou nevěděli, kudy kam.

Zbývající část se marně snaží o hrůznou akci. Navzdory kvalitní kameře či zvuku je přihlouplá až laciná a do bezduchého závěru kazí dobře rozehraný počátek.