RECENZE Hororové Týny: Hlasy mrtvých promlouvá čarodějnice skoro jako deepfake podvodníci

Corredor vstoupil na hororovou scénu s komorním počinem, jehož námět není nepodobný loňskému hitu Mluv se mnou. Ve snímku režijního tandemu australských bratří Philippouvých, kteří momentálně pracují na jeho pokračování, se náctiletí hrdinové analogicky baví schopností podivné mumifikované ruky propojit je se zásvětím.

Španělskému tvůrci je nicméně nutno přičíst k dobru, že s tímto krajně obdobným výchozím bodem přišel jako první. Myšlenku nová dvojice scenáristů Bryce McGuire a Christina Pamiesová spolu s původním Lorcanem Reillym obklopila příběhovými linkami hned několika rozpadlých rodin, jejichž více či méně srozumitelné vztahové propletence se postupně rozkrývají.

Hybatelkou dění je mladičká Iris, ztvárněná Freyou Allanovou známou ze seriálu Zaklínač, jež za neobjasněných okolností zrovna přišla o bydlení. Bezprostředně poté se jí však namane zděděná nemovitost, s níž přichází i zpráva o náhlém úmrtí jejího otce, se kterým se dlouhodobě nestýkala.

Pustá rozlehlá putyka, kde by mohla dočasně složit hlavu, je pro protagonistku v neblahé ekonomické situaci lákavá. Má to však háček. Zahrnuje totiž i nechtěnou nájemkyni, čarodějnici zahalující ohavnou tvář pod pytlem. Roky ji navštěvují zoufalí pozůstalí, kteří si touží popovídat s nebožtíky.

Jak Iris záhy zjistí, předchozí majitel si na její nadpřirozené dovednosti postavil byznys, když od „zákazníků“ vybíral tučný poplatek. Každý má však na tuto spiritistickou konverzaci stanovený dvouminutový limit.

Čím častěji a déle k hovorům dochází, tím víc sílí čarodějčina moc nad vlastníkem domu. Do něj právě míří vdovec Neil v podání Jeremyho Irvina, jenž chce své tragicky zemřelé manželce říci sbohem, ale možná i něco víc.

Nápad s démonickou bytostí, jež se dočasně proměňuje po pozření artefaktu patřícímu mrtvé osobě, je poměrně neotřelý. Autoři s konceptem chytře narážejí i na dnešní rozmach deepfake technologií, když si tato kdysi prokletá žena pohrává s pozemskými tvory, které mate upraveným vzezřením i mimo vyžádané seance.

U klíčové figury Neila na rozdíl od vcelku dobře napsaných postav Iris a její kamarádky Katie, kterou hraje herečka ze seriálu Bridgertonovi Ruby Barkerová, se naneštěstí ukáže být jediná, vypravěčsky velmi slabá funkce. Filmařům slouží pro poněkud strojené dokonání násilně otevřeného konce, jímž si evidentně zajišťují zadní vrátka pro druhý díl.

Zda diváky přesvědčí na něj do kina vyrazit, je otázka. Už v jedničce toho devadesátiminutová stopáž, rozsahem jinak pro žánr obvykle přiměřená, mnoho nepředkládá. Do děsuplné podívané mají Hlasy mrtvých navzdory pár zdařilým lekačkám daleko, a na hororovou komedii se zase tváří příliš seriózně.

Místy se navíc vrhají do trapného melodramatu, když scenáristé bůhvíproč natahují děj Neilovými patetickými projevy o všemožných křivdách ze strany jeho nejbližších, které ho dovedly až k odsouzeníhodným činům.

Filmu chybí také napětí, jež se vzhledem ke zvolené duchařské látce nabízí, a nevynahrazuje ho ani pořádná krvavá řežba, přestože pár hlav nakonec padne. Na druhou stranu je v něm patrná snaha uniknout klišé, která prorůstají současný západní horor jako mor.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina