RECENZE Hororové Týny: Demi Moore už není v kurzu? Odpudivě sexy Substance učí, jak nestárnout

Celosvětovým znakem věhlasu celebrit se staly hvězdy na hollywoodském chodníku slávy. Jejich počet nedávno stoupl na téměř dva tisíce osm set, ne každá však září věčně. Ztrácí se pod návalem turistů, nánosem pouličních odpadků, anebo zkrátka proto, že už dávno vyhasla.

Televizní prominentka s úspěšným fitness pořadem Elizabeth Sparkle (Demi Moore) dostane výpověď v den svých padesátých narozenin. Důvod je prostý. Ač se udržuje v kondici a na svůj číselný údaj v občance vypadá nebývale dobře, vysílatel shání jako tvář show někoho mladšího, přitažlivějšího a perspektivnějšího.

Shodou okolností se zoufalá protagonistka dostane k tajemnému přípravku Substance, který se zdá být lékem na její trápení. Slibuje vytvoření svěžejší a krásnější verze sebe sama.

Má to samozřejmě háček. Je zapotřebí striktně dodržovat nastavená pravidla, zejména to, že starší tělesná schránka se s novou musí vystřídat vždy po týdnu. A nezapomínat na to, že osoby jsou sice fyzicky odděleny, ale duši mají pořád tutéž.

Jako každá droga je i pravidelná dočasná přeměna v atraktivnější já příliš návyková. Když je Elizabeth ve vlastním těle, plně si to uvědomuje.

Jakmile je z ní žhavá Sue (Margaret Qualleyová), jež se stala náhradní moderátorkou, tak trochu na tuto skutečnost zapomíná a nezdráhá se čas na proměnu oddalovat. Jenže jak tvrdí jedno přísloví, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu…

Režisérka a scenáristka, která v roce 2017 debutovala krvavým thrillerem Pomsta o čím dál aktuálnějším tématu mocenského zneužívání, vyvolala svým následujícím celovečerním počinem v Cannes značné kontroverze.

Část publika kvůli vylíčeným odpornostem film údajně ani nedokoukala a odcházela z kinosálů s pocitem nevolnosti.

Subžánr tělesného hororu je už od zlaté éry režiséra Davida Cronenberga v sedmdesátých letech, kdy natočil mimo jiné Červy a Mláďata, znám nevhodností pro zraky choulostivějších diváků.

Také Substance je v tomto ohledu nijak nešetří a dopřeje jim poctivé množství detailů na vpich jehly do žíly, zašívání stehů na rozpárané páteři, nebo dokonce odpadávání kusů těla.

Záměrně prodlužované obrazy čirého hnusu symbolizují nepříjemné aspekty stáří. Ocitají se v přímém kontrastu s projasněnými výjevy Los Angeles a zaostřením na třpytivé vzezření Sue coby sexuálního objektu, které umocňují rychlé prostřihy záběrů.

Dialogů je naopak pomálu, dominující vizuální a zvukovou stránku filmu jen lehce podkreslují spíše průměrné repliky.

Tvůrčí sdělení Fargeatové je stejně jako u její prvotiny, v níž se vyjádřila ke znásilnění, zcela zřetelné. Západ se s nevyhnutelně zvyšujícím se věkem neumí srovnat. Neodpouští se hlavně ženám, které jsou odsouvány na vedlejší kolej.

Po většinu stopáže snímek dobře funguje jako satirický manifest. Ve vystupňovaném závěru nicméně tlačí na pilu až moc. Totéž se nedá říct o dvojici hlavních představitelek.

Obě precizně znázorňují své tužby, obavy, potlačované emoce i námahu vydržet v šovinistickém prostředí. Především kvůli okázalým výkonům Moore a Qualleyové stojí Substance za zhlédnutí.