RECENZE Hororové Týny: Afroamerické trauma v démonickém rouše

Jordan Peele se svým ryzím zástupcem podžánru, celovečerním debutem Uteč z roku 2017, zamířil do současnosti, do níž situoval i své následující snímky. Little Marvin volí rozdílný formát i směr.

Sahá dál do minulosti a zabývá se mezigeneračním přenosem afroamerického traumatu. To se táhne historií Nového světa přes čtyři sta let od éry otroctví až po dnešní méně zřetelné, ale stále přítomné projevy rasové nenávisti ze strany dvoutřetinové většiny obyvatelstva.

Pilotní desítka epizod seriálu Oni s podtitulem Covenant (v překladu Dohoda), jež vyšly před třemi lety, je bytostným sociálním hororem. Jeho stěžejní realistickou rovinu, jež svou autenticitou děsí spolehlivěji než chybějící nadpřirozené jevy, jen tu a tam rozprašují tísnivé halucinace protagonistů.

Čtyřčlenná afroamerická rodina se během poválečné migrační vlny v roce 1953 přesouvá z východního pobřeží Spojených států do Kalifornie, od níž po dřívějších otřesných zážitcích očekává vlídnější sousedské přijetí.

Nový domov naneštěstí nachází ve výlučném prostředí majetných bělochů, kteří se nevoli vůči jejich přistěhování rozhodnou dát ostře najevo.

Ve druhé osmidílné sezoně nazvané Strach se pod taktovkou Little Marvina jakožto výkonného producenta i spolurežiséra a spoluautora scénáře ocitáme opět v Los Angeles, jen o osmatřicet let později. Doba se sice změnila, avšak rasistické urážky – v tom lepším případě, v horším fyzické násilí – nevymizely.

Hrdinkou je horlivá vyšetřovatelka Dawn (Deborah Ayorindeová), která na stůl dostává případ záhadné vraždy pěstounky, jejímž skonem teror nejspíš hned tak nepřestane. Coby příslušnice minority a navíc něžného pohlaví si respekt od policejních kolegů musí vydobýt o to rázněji. Výchozí pozici má však oproti postavám z první řady v odlišném kontextu o něco snazší.

Opuštěním výslovného poukazování na přetrvávající rasismus se Little Marvin v letošním pokračování dostává k jeho více podprahovému, kreativnějšímu ztvárnění. Ve scénáři už tolik netlačí na pilu, nepoučuje publikum o tom, co všechno bylo v období zákonem dovolené diskriminace špatně.

Hraje si s metaforou, kdy hledaný zločinec, následně identifikovaný jako démonická bytost, dokáže u svých obětí z řad národnostních menšin najít nejslabší místo a na něj zaútočit. Černošská noční můra se tentokrát příliš neodehrává navenek, nýbrž niterně, v podobě pozůstatku temných časů, jejichž jizvy se možná nikdy nezhojí.

Seriál Oni by patrně nebyl ve svém vyznění tak silný, kdyby nebyl v rukou afroamerického autora i obsazených herců a hereček, kteří mohou při interpretaci významně čerpat z vlastních životů.

Druhá řada je s využitím jiných vyprávěcích prostředků shodně hrozivá jako předešlá. Chytře, nesmlouvavě a divácky přitažlivě připomíná, jak nerovnost zůstává v soudobé společnosti stále hluboce zakořeněná.