Článek
Alfred Dreyfus byl francouzský důstojník židovského původu, který byl koncem 19. století odsouzen za zradu na doživotí v podivném procesu, kde jako důkaz posloužil dopis bez konkrétních jmen a svědectví ve stylu jedna paní povídala. Později se ukázalo, na jak vratkých nohách stála obžaloba a že za vším byla zřejmě snaha „hodit spiknutí na žida“. Antisemitismus je jev, který se nám periodicky vrací po staletí, a zdá se, že nás neopustil dodnes.
Jediný statečný důstojník Picquart se v případu rýpal tak dlouho, až přiměl slavného spisovatele Emila Zolu, aby napsal slavný text J’accuse! (Žaluji), ve kterém žádal propuštění Dreyfuse.
Zola byl dokonce odsouzen za znevažování armády na rok vězení a pak musel uprchnout do Velké Británie. Jenže důstojník pokračoval sveřepě v cestě za spravedlností a dosáhl obnovení soudního procesu.
Jean Dujardin
Jean Dujardin a Louis Garrel ve filmu Žaluji.
Roman Polanski po osmdesátce ještě umí natočit film, ale jde to ztuha. Drama Žaluji působí úporně, nemá elegantní scénář ani elegantní formu. Jde tu především o dialogy v temných místnostech úřadů a soudů. Starosvětská statická filmařina starého pána. Délka 132 minut je v tomto případě mírně přehnaná, zbytečně se představuje spousta postav v uniformách, které od sebe sotva jdou rozeznat, a později se ukáže, že nebyly až tak důležité.
Febiofest bude v září, příznivce prosí o podporu
Film však vytváří poměrně zajímavou zatuchlou atmosféru konce 19. století, děj Polanski podává srozumitelně a námět antisemitismu i mocipánů, kteří zametají špínu pod koberec, je bohužel aktuální i v roce 2020.
Ač Jean Dujardin a Louis Garrel v hlavních rolích odvádějí dobrou práci, celkový dojem z dramatu Žaluji je přece jen poněkud suchý. Film předává málo emocí a jistě k tomu přispívá i fakt, že Polanski téměř vůbec nepoužívá hudbu.
Celkové hodnocení: 65 %
Snímek uvede i festival Febiofest (18. až 25. září).