RECENZE: Furiosa prahne po pomstě a nabízí komplexnější ponoření do světa Šíleného Maxe

A ve svých sedmdesáti letech všem pochybovačům, kteří ho odepisovali kvůli jeho rodinným počinům z posledního dvacetiletí jako Babe 2: Prasátko ve městě nebo animákům Happy Feet 1 a 2, ukázal, že umí natočit dravé, punkově rebelské, nekompromisní dílo, jež se okamžitě stalo žánrovou klasikou.

Jako by si třicet let šetřil nápady na film, v němž jasná autorská vize jde ruku v ruce s řemeslnou precizností. Pozitivně na něj zareagovali jak kritici, tak diváci. V kinech při rozpočtu 150 milionů dolarů (cca 3,4 mld. Kč) jich utržil 380 (cca 8,7 mld. Kč), na udílení Oscarů získal šest sošek, vesměs v technických kategoriích jako výprava, střih a kostýmy.

Jeho pokračování operuje jen s o něco vyšším rozpočtem ve výši 168 milionů dolarů (cca 3,8 mld. Kč) a také s odlišným přístupem k vyprávění, kdy více než na akci sází na prokreslení předestřeného post-apo světa a klanové hierarchie v něm panující.

Už v čase příprav Zběsilé cesty měl přitom Miller ideu natočit hned dva filmy najednou, v nichž by stejné události byly vyprávěny z pohledu postav Maxe a Furiosy. Z tohoto ambiciózního plánu ale nakonec sešlo a Warneři se rozhodli raději představit jeden plnohodnotný film, který by vzbudil touhu po dalších pokračováních.

To následné se objevuje po devíti letech od Zběsilé cesty a má podobu prequelu s hlavní ženskou hrdinkou. Nehraje ji logicky Charlize Theronová z předchozího dílu, i když i o jejím digitálním omlazování se uvažovalo, ale dvojice hereček, z nichž ji každá ztvárňuje v jiném časovém úseku. V tom dětském Alyla Browneová, v tom dospělém Anya Taylor-Joyová, známá například ze série Dámský gambit.

Její velké oči se stávají bránou do krutého, depresivního, šíleného světa, v němž přestaly platit morální kategorie dobra a zla. Jedinou hodnotou v jeho vyprahlých pouštních konturách zůstalo přežití a boj o něj. Někdy zoufalé, většinou pouze nelítostné. Důležité je získat vodu, benzin, střelivo a uchovat lidský rod. Ve jménu toho je dovoleno vše.

Furiosa se stává průvodkyní tímto světem. Poměrně dlouho je ve vleku událostí a jako zajatkyně je nucena přihlížet, jak přichází o své blízké a že se stává předmětem obchodu mezi dvěma tyranskými vůdci motoristických gangů, ztělesňujícími panující patriarchální řád. Postupně se v něm ale osměluje a sbírá sílu nejen k přežití, ale i k tomu, aby se mu vzepřela. Jako bojovnice s mechanickou protézou ruky.

Vyprávění hlouběji nahlíží do mocenských a obchodních vazeb mezi Nadsmrťasem Joem (Lachy Hulme) v jím ovládané Citadele, které se daří pěstovat zeleninu a není v ní nouze ani o vodu, a nedalekými dvěma osadami, které dokážou nabídnout zase zbraně a střelivo a palivo, tedy benzin.

Do této křehké rovnováhy vstoupí Dementus (Chris Hemsworth), který si chce skrze osady, oplývající klíčovými zdroji, podmanit celou pustinu. Na scénu se tak vrací lokace a postavy z předchozího dílu a přibývají k nim, stejně jako v případě dopravních prostředků, nové. Film nám zároveň přibližuje politická uspořádání, jimiž se tyto hordy řídí, a hledá v nich nějaká pravidla, byť zvrácená.

Oproti Zběsilé cestě, která byla jednou velkou divokou honičkou, v níž nebyl čas a prostor seznámit se s motivacemi postav, ale především s jejich činy, se George Miller tentokrát o tyto postavy a jejich emoce opírá. Stávají se charakterově propracovanějšími a komplexnějšími stejně jako svět, který je obklopuje.

V hloubce postav a v hledání pochopení pro jejich jednání je největší rozdíl oproti předchozímu filmu. Furiosa tak nejde ve stopách svého předchůdce, ale hledá si svou vlastní, více prokreslenou. S tím souvisí i literární členění vyprávění do pěti kapitol, zahrnující časový úsek asi patnácti let v životě budoucí imperátorky.

Na akci se trochu ubralo, ale její epický rozměr zůstal zachován. Nejviditelněji ve třetí kapitole v sekvenci s cisternou, vzdorující přepadení útočníků. Poctivá kaskadérská škola z předchozího dílu tu ukazuje, že v něm nevyčerpala všechny své nápady a drží s ním krok, co se týče kreativních nápadů.

Praktické efekty nahrazují v novém dílu spíš ty digitální, které ve světě, umazaném od oleje, působí trochu uměle. Jinak je ale vidět, že si tvůrci se scénografií, maskami, kostýmy a rekvizitami opět vyhráli.

Poměrně dost prostoru je věnováno expozici s dětstvím Furiosy, což nám umožní pochopit, čím vším si musela projít. Její únos z rodné rajské komunity, oplývající vodou a zelení, coby desetileté dívky a smrt matky, která se ji vydala hledat, v ní zažehne touhu po pomstě.

Motivem pomsty se Furiosa přibližuje původní sérii. Sveřepý hon hlavní hrdinky na Dementuse ale není korunován akcí, nýbrž něčím mnohem osobnějším. Symbolicky pak film pracuje s její genderovou identitou. Ve snaze ochránit svůj život se převléká za chlapce, aby nemusela plnit funkci rodičky.

Dementus zosobňuje toxicky maskulinní, kořistnický svět, v němž platí právo silnějšího, tedy pravý opak toho poklidného, jemuž dominovaly ženy, který zná Furiosa z dětství. Už Zběsilá cesta měla kromě toho environmentálního silný feministický nádech, který se v jejím prequelu mění ve výsměch machismu a v poťouchlé utahování si ze samolibých mužů.

Příznačně se jeden z nich, vůdce motorkářské bandy nájezdníků, jmenuje Dementus. Chris Hemsworth ho modeluje na hranici sebeparodie jako výstřední tragikomickou figuru nevyzpytatelného, velikášského fanatika. Tom Burke jako mechanik, pretorián Jack, má společnou linku s Furiosou jako její mentor a přítel, naznačená romance se ale nestačí rozvinout.

Furiosa rozšiřuje svůj fikční svět, přičemž ale zároveň recykluje některé nápady z původní trilogie. Jde více do hloubky jak co do prokreslení postav, tak chaotického světa, který je obklopuje. V něm se přes jeho barbarský charakter snaží najít řád a hierarchii. Jde tak o komplexnější vyprávění než posledně, které si jde opět svou cestou.