RECENZE: Filmu Železní bratři by prospěly působivější emoce

Rodina Von Erichů znamenala ve wrestlingu v osmdesátých letech minulého století hodně. Tento texaský klan, bratři Kevin, Kerry, David a Mike, se pod vedením svého otce snažil získat všechny existující tituly a zapsat se nesmrtelně do dějin wrestlingu. Životy jeho členů se však vyvíjely docela jinak, než si hlava rodiny představovala.

Kdo o Von Erichových nikdy neslyšel, je z diváckého hlediska ve výhodě a radši by si neměl před návštěvou kina nic zjišťovat, protože osud celého klanu je tak neuvěřitelný, že je určitě lepší se nechat překvapit.

Prozradit však lze, že namísto rodinného prokletí, o němž se ve filmu hodně mluví, se většina věcí udála více méně v logice vývoje celé rodiny.

Pozornost tvůrců se soustředí na ambiciózního, egoistického a despotického otce, kterému se neodmlouvá. Jediná odpověď na jeho pokyny je: „Rozkaz!“ Vydat se jinou životní cestou než tou, kterou nalinkoval, je zhola nemožné. I hluboce věřící matka, kterou hraje Maurey Tierneyová, na prosbu, aby s otcem v jisté věci promluvila, odpovídá: „To si musíte vyřídit s ním.“

„Měli jsme rádi tátu a měli jsme rádi wrestling,“ říká v první části filmu Kevin v podání Zaca Efrona, a to první se zdá až nepochopitelné. Co je však zřejmé, je vztah sourozenců, jejich vzájemná láska a podpora. Škoda že se Durkin nesoustředil víc právě na ně.

Ve filmu jsou jejich vazby spíše jen vnějškově konstatované než propracované, chybí jim víc zázemí a emocionálních prožitků přenosných na diváky. V první části, kdy se s postavami a prostředím seznamujeme, se díky tomu film, který má stopáž skoro dvě a půl hodiny, bohužel dost vleče.

Škoda je to o to větší, že všichni včetně Holta McCallanyho v roli stále odpornějšího otce velmi dobře hrají. Zac Efron udělal se svým tělem doslova divy, a i když jeho „osmdesátková“ paruka působí trochu komicky, své role se zhostil velmi dobře a dokázal, že dávno nepatří do škatulky, do níž ho kdysi usadil Muzikál ze střední.

Wrestlingových soubojů je ve filmu tak akorát, podíleli se na nich i skuteční wrestleři, ale pochopit, jaká jsou vlastně pravidla tohoto dílem sportu, dílem show, film nepomůže. Moc to však nevadí, Železní bratři jsou rozhodně víc psychologickým než sportovním dramatem.