RECENZE: Filmové moralizování tu už bylo. Thriller V pasti přesto nezklame

Samotný námět rovněž není původní, nýbrž jde o hollywoodskou předělávku šest let starého argentinského snímku 4×4 v režii Mariana Cohna. Ten u americké verze působí na pozici spoluscenáristy, jemuž sekundují spíše neznámí Gastón Duprat a Michael Arlen Ross.

Zajímavější jsou jména producentů. Vedle Čecha Petra Jákla je podepsaný i Sam Raimi, autor osmdesátkového fenoménu Lesní duch.

Číselný název originálu odkazuje na pohon luxusního SUV vozu, do něhož je celý příběh umístěn. Novinka v tomto ohledu zůstává neměnná.

Tvůrci vycházeli z předností původního scénáře a posunuli jej lehce výš, byť se zdaleka nedostávají až na pomyslný vrchol. V tomto klaustrofobickém žánru ho dosáhla zejména mysteriózní Telefonní budka režiséra Joela Schumachera.

Hlavní postavou filmu V pasti je pouliční zloděj Eddie v podání Skarsgårda, jenž je klasickým prototypem takzvané bílé chudiny. Nepracuje, necítí se obtěžkán zodpovědností za své dítě a pokoutně shání prostředky na základní životní potřeby.

Když se jednoduše vkrade do očividně drahého a překvapivě odemčeného auta, nabude dojmu, že právě narazil na zlatý důl. Rozmrzele ale shledá, že z jeho útrob si může odnést leda sluneční brýle.

Mezitím stačí vlastník vozu William, jehož ztvárnil Hopkins, auto na dálku zamknout. Kapsář se ocitá uvězněn v majitelově zvrácené hře, jejíž pravidla se řídí věčně platnými otázkami na spravedlnost světa s jeho mravně pokřivenými obyvateli.

Jihoamerická předloha se otevřela přitažlivou výchozí situací, která ale s postupujícími minutami uvadala do nudy. V pasti naopak dokáže udržet slibně nastavenou laťku až do konce. Správně se kupříkladu hlouběji zaobírá okolnostmi Eddieho bludné cesty.

Propracovaná kamera s dobrým střihem soustavně obkružuje protagonistu, kterému lze věřit zločin vepsaný ve tváři i touhu po napravení hříchů. Syn slavného Stellana Skarsgårda solidně předvádí vnitřní a vnější sílu, vzdor či rezignaci, třebaže u něj stále zeje prostor pro výraznější výsledek.

Hopkins, ač roli odehraje v podstatě takřka jen hlasem, má herecky navrch. Záporné vlastnosti svého hrdiny přelévající se v kladné rozpouští v upřímném smíchu a místy vcelku podnětných anekdotách, kterými naráží na opomíjení biblického desatera přikázání.

Nakonec dochází k přesvědčení, že když už je všechno zkažené, tak bude zkažený i on. Chtění dobra převrácené v anarchii však není v kinematografii, potažmo ani nikde jinde, nic ryze objevného.