RECENZE: Film Zlato, uber plyn! je sólem komičky Lelloucheové

Skoro vždycky to má být legrace, málokdy opravdu je. Z nedávné doby můžeme připomenout třeba českou komedii Lítá v tom, aktuálně vstupuje do kin francouzský snímek Zlato, uber plyn!

Na první pohled je hlavním hrdinou Benoît (sympatický Lionel Erdogan), který se ošklivě zapletl s lichvářem a má jen velmi omezený čas peníze sehnat a uniknout jisté smrti.

A protože stav „na mizině“ u něj není nový, správně předpokládá, že zámožní rodiče mu na další finanční průšvih peníze nedají. Leda snad kdyby přivezl do marocké Marrákeše, kde rodiče právě dlí, snoubenku: na svatbu dosud nezdárného syna by nejspíš potřebný chlup pustili.

Požádá tedy o pomoc svou kamarádku modelku. Ta nejdřív souhlasí, ale na úplně poslední chvíli jí do toho přijde důležitá práce a Benoît je v háji. Nakonec mu nezbude než slíbit slušný obnos řidičce Uberu Fioně, která ho veze na letiště. Není ani vysoká, modelku ničím nepřipomíná, zato je užvaněná a peníze hodně potřebuje.

A hlavně ji hraje Camille Lelloucheová a fanoušci už s první smrští jejího monologu zajásají, možná i zařvou smíchem. Divák této herečky neznalý skoro určitě nezařve, ale těch fanoušků rozhodně není málo.

Osmatřicetiletá Lelloucheová sice není v žádném příbuzenském vztahu s bratry herci Philippem a Gillesem Lelloucheovými, natož s legendárním režisérem Claudem Lelouchem. Ve Francii je to však hvězda, byť nikoliv v první řadě filmová, Fiona je její první hlavní rolí.

Proslavila se komediálními a jako zpěvačka i hudebními vystoupeními na youtube i na sociálních sítích. Jen na svém instagramovém profilu má na tři miliony sledujících, na youtube má nepřeberné množství skečů i písniček a například už její příchod na pódium každoročního festivalu Marrakech du rire (Marrákešský smích) vzbuzuje ovace vestoje.

Tato popularita jí otevřela cestu do televize i na filmové plátno, mimo jiné do vedlejší role v komedii Láska na druhý pohled a nyní do Zlato, uber plyn.

S jejím vstupem na plátno jsme tedy konečně tam, kde potřebujeme být, Benoît ustupuje do pozadí a také ostatní postavy jsou do značné míry jen stafáží k one woman show.

Prostoduchý příběh je postavený na tom, že Fiona je velmi svérázná. Chodí jako generál, její slovník má k vybranosti stejně daleko jako její chování k absolventce klášterní školy, pitomými nápady přímo hýří. To nečekali nejen rodiče, ale ani falešný snoubenec. Ten prakticky celou dobu nevychází z děsu, co všechno může Fiona provést a jeho záměr překazit.

Mohlo by to být docela zábavné, kdyby Fionino počínání nebylo dílem až příliš předvídatelné, dílem vulgární od plivání jídla po vypouštění plynů nebo zákrok na intimních partiích budoucí tchyně. Že se ukáže její dobré jadérko a že si ji rodiče zamilují dřív než Benoît, je nabíledni.

Protože i scenárista Daive Cohen a režisér Frank Bellocq nejspíš tušili, že jen s hereččinou popularitou a Fioninými trapasy a maléry hodinu a půl nevystačí, vylovili z hlubin koše, kam padají obehrané vtípky, několik podzápletek. A tak je tu bodrý otec, který před ženou hraje zapáleného sportovce a nekuřáka, ale my hned víme, že kouří a radši než běžeckou trať má panáka hned při snídani.

Čiré zlo pak má podobu Benoîtových hamižných sourozenců, kteří se perou o budoucí následnictví v matčině prosperující firmě. Ano, je to velmi jednoduché. Tvůrci však jednoznačně vsadili na Lelloucheovou, která se podílela i na scénáři, logicky nejspíš právě na cizelování své postavy.

Jestli ale zabere její komediální talent i na jiné než francouzské diváky, je otázka. Ti čeští si možná spíš všimnou, že ve filmu jezdí škodovkou.