RECENZE: Film Ženská pomsta je především pomstou na divácích

To je pravděpodobně recept, podle kterého herečka Eva Vejmělková a režisér Dušan Rapoš vytvořili film Ženská pomsta, který se od čtvrtka hraje v kinech.

Tři ženy v podání Evy Vejmělkové, Mahuleny Bočanové a Jany Paulové se poznají na společném sezení u psychoterapeuta, kam se vydaly, protože jsou podváděny svými muži, které hrají Miroslav Etzler, Robert Jašków a Petr Rychlý.

Proč tam sedí všechny najednou, když se neznají, film zdánlivě ponechává stranou, ale důvod je zřejmý: i když to nemá nic společného s logikou, bez toho by je nejspíš tvůrci nedokázali dát dohromady. A tak je na tu jednu pohovku zkrátka bez dlouhého přemýšlení šoupli.

Zhruba polovinu promítacího času se pak film věnuje vyprávění každé jedné o tom, jak ji manžel podvádí. Dámy se při tom vyprávění sblíží, aby nad skleničkou sektu, při nakupování i zkrášlování (vše to dá vyniknout zmíněným sponzorským výrobkům) vymyslely tři strašlivé pomsty, jimiž nevěrníky zničí. Což zabere druhou polovinu filmu.

Dialogy jsou chabé, bez jiskry a nápadu, zápletky velmi předvídatelné s výjimkou těch, které nedávají žádný smysl. Nezodpovězená zůstane patrně navždy například otázka, jak a kde se seznámili ti tři nevěrníci? Nakonec totiž sedí bez předchozího varování na téže pohovce společně zase oni…

Herecky film odpovídá tomu, jaké množství nejapností muži i ženy hrají, jak šílené zvuky vydávají a jak se pitvoří. Zkrátka tomu, co jim scénář předepsal, případně co přinesla improvizace při natáčení. Jako improvizace totiž film vypadá ze všeho nejvíc, mimo jiné právě proto, že toho, co nedává smysl a nemá vnitřní logiku, je v Ženské pomstě opravdu hodně.

Celkově tak jde o další z českých filmových komedií, jejichž tvůrci se možná při natáčení bavili, ale přenést humor, nebo alespoň zábavu, na plátno neuměli. Další z komedií, které v důsledku dělají vše pro to, aby vyhnaly diváky z už tak dost prázdných kin.

Hodnocení 15 %