RECENZE: Film Vlastně tě mám ráda, tati je jedno velké klišé

Sedmatřicetiletá Meyers-Shyerová je dcera známé americké scenáristky a režisérky Nancy Meyersové, která má na kontě hity Po čem ženy touží s Melem Gibsonem, Lepší pozdě nežli později s Jackem Nicholsonem a Diane Keatonovou nebo Prázdniny s Cameron Diazovou a Kate Winsletovou.

Bohužel některé prvky, které v matčiných romantických komediích působily docela mile, zkoncentrovala dcera, která je původně herečkou (Zbožňuju trable, Po čem ženy touží) do podoby jen obtížně snesitelné.

Majitel galerie Andy Goodrich (Michael Keaton) je typickým představitelem muže, který kvůli milované práci krutě zanedbával rodinu. Z prvního manželství má dceru Grace, ze druhého devítiletá dvojčata.

Když mu jeho současná žena oznámí, že je na tříměsíční odvykačce, protože to hodně přehnala se zneužívám léků na předpis, je v šoku. Jednak je jediný, kdo o její závislosti nevěděl, také se ocitá v roli, kterou dosud neznal, totiž fungovat jako rodič.

A tak se i stane, že jednou požádá těhotnou dceru Grace, aby své o sedmadvacet let mladší sourozence pohlídala. Po klasické situaci „nechtěla jsem, musela jsem“ se začne odvíjet velké drama napravování vztahu dcera – otec, přičemž o tom, jak sbližování dopadne, snad žádný divák pochybovat nemůže.

V následující zhruba hodině sledujeme všechno, co lze očekávat. A možná ještě víc. Andy neumí vařit, takže první večer přinese domů nezdravé jídlo, za což ho devítiletá holčička vypeskuje.

Jak je to se stravou a celkovou péčí o dvojčata dál, film příliš neřeší, jen je dáno na srozuměnou, že zatímco dosud se Andy kvůli práci doma skoro neukázal, teď je z něj mávnutím proutku otec roku. A když svou malou dcerku právem napomene, ta se urazí, a on celé minuty stojí za zamčenými dveřmi dětského pokoje a prosí dítě o odpuštění za to, že lehce zvýšil hlas.

Spolužák dvojčat má tátu gaye, kterého opustil partner, takže jsou na tom s Andym oba stejně, což jim vynese vřelé přátelství a jedno trapné nedorozumění. Mladá žena, která se zdá být záchranou pro krachující galerii, je zase podle všech pravidel Afroameričanka.

Starší dcera vykřičí všechny své výčitky vůči otci, který ji zanedbával, zrovna když jde na kontrolu před porodem, takže vzápětí z toho citového rozrušení předčasně porodí. Ovšem zle vyřvaný a za vše se omlouvající táta je díky tomu přítomen konečně ve správnou chvíli na správném místě, může dceru odvézt do porodnice a držet ji za ruku, dokud nepřijede manžel.

Nad slzavým dojetím novopečeného dědečka pak nezůstane oko v sále suché. Ostatně všechny dialogy jsou tak „vypjatě emotivní“, že to i díky americky znějícímu dabingu rve uši.

Michael Keaton se do role napraveného otce, opuštěného manžela a krachujícího galeristy položil s vervou hodnou lepší věci, přirozeněji působí Mila Kunisová, ale její role je menší, než by člověk očekával.

Vlastně tě mám ráda, tati rozhodně není film pro diváky s ani menší než malou mírou cynismu. Ale těch, kdo se rádi dojímají za všech okolností, bude třeba dost a film bude mít úspěch. Publikum je nevyzpytatelné a proti gustu žádný dišputát.