RECENZE: Film Už tě nemám rád je zahleděný sám do sebe

Prostřednictvím svých zhruba třináctiletých hrdinů se režisér vrací do časů končícího dětství, jeho nejistot a nového pohledu na svět dospělých.

Marek, jehož velkým koníčkem je natáčení videí se sociální tematikou, žije s milující matkou, která však chce mít pochopitelně i svůj vlastní život. To chlapec odmítá a jejího nového přítele spíše jen z pocitových důvodů a žárlivosti není ochoten přijmout. Proč své rodiče nesnáší a provokuje Tereza, je dáno opět jejími pocity, nikoliv nefunkčností rodiny.

To jsou zajisté stavy, které prožívalo, prožívá a bude prožívat mnoho dětí na spodní hranici puberty a mnohé z nich i zatouží někam daleko zmizet a objevovat svět.

A protože Tereza je dívka činu, přemluví Marka, aby poslali domů falešnou zprávu, že byla unesena, a na takovou cestu se vydali.

To je de facto všechno, co se ve filmu Už tě nemám rád stane. Nevidíme reakce rodičů, nevíme, kdo a kde se snaží uprchlíky hledat. Jiráský po zbytek filmu v dlouhých záběrech kameramana Michala Černého, s nímž si nastavili jasnou vizuální koncepci a důsledně ji dodrželi, sleduje pouze obě děti a současně industriální krajinu od Ústecka po Rumunsko. Estetizace ošklivosti skládek, likvidace odpadů, rozestavěných nebo devastovaných domů či špinavých nádraží je záměrná a z formálního hlediska velmi dobře natočená.

Otázkou však je, jaký má smysl. Snad aby autor ukázal marnost takové výpravy, o níž Tereza už v Rumunsku řekne „nastoupili jsme do špatného vlaku“.

Do špatného vlaku ale nastoupil autor už při psaní scénáře. Je zřejmé, že chyběl dramaturg, který by upozornil především na to, že by bylo dobré si ujasnit, komu je film určený. To není zřejmé ani po zhlédnutí filmu, který je zahleděný sám do sebe, aniž by myslel na diváky.

Pomalé tempo a dlouhé záběry beze slov spolehlivě odradí věkovou kategorii, o níž film vypráví, Marek ani Tereza nenabízejí svým vrstevníkům v kině, natož starším, prakticky nic, s čím by se mohli ztotožnit. Jsou to jen dvě z vlastního rozhodnutí osamělé děti, z nichž jedno se chce časem vrátit domů, druhé za žádnou cenu nechce. Závěr je pak sice šokující, ale bohužel velmi matoucí.

Jiráský dlouho a pečlivě vybíral představitele Marka a Terezy, v prvním případě měl s Danielem Zemanem šťastnou ruku, chlapec působí zejména ve chvílích natáčení videí sympaticky. Maisha Romera Kollmannová vypadá, jako kdyby byla starší, což má být podle distribučních materiálů naopak, navíc byla z neznámých důvodů nadabována. A dabing je to bohužel velmi špatný, zcela bez emocí.

Jiráský i jeho spoluproducent Jordi Niubó si po novinářské projekci pochvalovali, že film nekoprodukovala žádná televize, díky čemuž měl scenárista a režisér absolutní tvůrčí svobodu. Výsledek je však ukázkou toho, že absolutní svoboda nemusí být vždy výhodou. „Druhé oči“ mohly sympatickému a nadčasovému tématu výrazně pomoci nejen v cestě za diváky.