RECENZE: Film To se mi snad zdá táhne skvělý Nicolas Cage

Onou hlavní hvězdou a také jedním z producentů je Nicolas Cage, který se po řádce převážně slabých snímků vrací ve vrcholné formě. Hraje proplešatělého postaršího univerzitního profesora Paula, který není zajímavý pro nikoho, počínaje studenty a konče vlastními dětmi.

Pod pantoflem je zjevně od počátku manželství, kdy přijal nevěstino příjmení, a dodnes za to sklízí posměch. Jeho jedinou touhou je vydat knihu o mravencích, ale nedokáže se v její realizaci nikam posunout.

A pak se stane zvláštní věc. Začne se objevovat ve snech nejen své dcery, ale postupně i dalších známých i zcela neznámých lidí. Náhle je z něj nejznámější člověk na Zemi, celebrita a hvězda internetu i mediálního světa. Popularita se mu líbí, doufá, že díky ní získá příslib k vydání knihy, jen jediné mu vadí. Ve všech těch snech je jen pasivním pozorovatelem, nikdy nikomu v jeho noční můře nepomůže.

Borgli ve scénáři své sci-fi komedie pracuje s originálním nápadem, který se mu po většinu filmu daří dobře rozvíjet. Je mistrem trapných situací v okamžicích, kdy bychom to nečekali.

Paul se totiž dostává pod silný mediální tlak a kvůli tomu záhy poznává i odvrácenou tvář slávy. Nechápe, jak je možné, že byť je hrdinou virálního světa, lidé se s ním fotí a studentky mu nadbíhají, nemá nadále nikdo sebemenší zájem o jeho chystanou knihu, ale jen o onen abnormální jev.

Jediné, co z toho všeho pro něj vyplyne, je nabídka spolupracovat prostřednictvím mediální agentury s výrobcem limonády, což se mu zdá nedůstojné, takže jednání dopadá špatně.

Nakonec je to však ta nejmenší nepříjemnost a trapnost, která ho čeká. Paul se totiž postupně začne ve snech chovat aktivně, ale tím nejhorším možným způsobem.

Jakkoli samozřejmě za nic, co ve snech druhých učiní, nemůže, lidé se ho začnou bát. Borgli poukazuje na řadu symptomů současné západní společnosti a je přitom naštěstí velmi vtipný jak v situacích, tak v dialozích.

Přestože je scénář originální, nápaditý, dobře vystavěný a celý film je zručně natočený, ke konci přece jen trochu rozbředne. Jako kdyby si Borgli najednou nebyl jistý, jak příběh uzavřít, nebo se mu nechtělo pouštět se do razantnější satiry, která se nabízela. Nakonec to ale příliš nevadí, rozhodující je pocit z většiny filmu.

Nicolas Cage ztvárnil jednu ze svých nejlepších rolí, přičemž dá vzpomenout na svou nezapomenutelnou kreaci ve více než dvacet let starém, skvělém filmu scenáristy Charlieho Kaufmana a režiséra Spikea Jonze Adaptace. Jeho hrdina je natolik ošuntělý a od podstaty nezajímavý, že kdyby ho hrál někdo méně charismatický a zejména méně herecky vyzrálý, těžko by Paul mohl dostatečně zaujmout a zejména udržet pozornost diváků.

Je to tedy právě Cage, kdo táhne film vzhůru z hlediska diváckého zájmu. Dodává Paulovi přesně dávkovanou míru sympatií, aby to bylo uvěřitelné, aby diváci měli chuť s ním filmem projít. Na druhou stranu to však s těmi sympatiemi nepřehání, protože jeho postava tak, jak je napsaná, to neumožňuje a on si je toho dobře vědom.

Kristoffer Borgli se tedy jeví jako další velmi talentovaný Seveřan, od kterého, pokud si nadále zachová i svou domovskou náturu, můžeme očekávat ještě větší růst. Rozhodně se vyplatí na jeho film do kina zajít a jeho jméno si zapamatovat.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina