RECENZE: Film Nedělej vlny je obžaloba školství

Scenárista a režisér Teddy Lussi-Modeste, jenž přizval ke spolupráci na scénáři Audrey Divanovou, vycházel při tvorbě z vlastní zkušenosti z doby, kdy sám učil.

Hrdinou filmu je mladý učitel Julien, který se snaží přistupovat ke svým žákům osobitými až idealistickými metodami včetně toho, že se se zaujetím věnuje problémovým žákům nad rámec svých povinností. To se mu vymstí ve chvíli, kdy si jeho chování jedna z dívek špatně vyloží jako sexuální obtěžování, a obviní ho. A zatímco zprvu se celý učitelský sbor postaví za něj, postupně většina z nich v čele s ředitelem bojkotuje jeho snahu své jméno a postavení očistit.

„Nedělej vlny,“ shrne situaci ředitel, který za žádnou cenu nechce, aby utrpěla pověst školy. A když vyjde najevo, že Julien je gay, který žije v trvalém svazku s jiným mužem, což žáci ani učitelé nevěděli, je ještě hůř. Dívčin bratr a jeho kamarádi Julienovi vyhrožují zabitím, celá situace se vymyká kontrole a Julienovi hrozí, že přijde o své pracovní i soukromé vztahy.

Zápletka může připomenout slavný Vinterbergův Hon z roku 2012 s Madsem Mikkelsenem v roli rovněž neprávem obviněného učitele. Ale po dvanácti letech jde ve filmu Nedělej vlny o hlubší problém, o celý systém školství, který se mění k horšímu víc než kdykoli v minulosti.

Nepochybně se to netýká jen školství francouzského. O tom, jak se žáci dokážou chovat ke svým pedagogům, by jistě mohli vyprávět učitelé napříč globální společností. Jenže zatímco Vinterberg dovedl Hon k velmi dramatickému vyústění, Nedělej vlny situaci spíše jen popisuje a dává najevo právě to, že je to úloha, která nemá řešení.

To sice nemůže nikdy žádný film nabídnout, když si nevědí rady ani odborníci, ale z hlediska filmového příběhu je vyústění bohužel nečekaně neslané nemastné. Snímek je nicméně velmi dobře, působivě natočený, má spád i napětí, kamera se soustředí na detaily uvnitř masy. Diváci se určitě ani chvíli nebudou nudit. Přispívá k tomu i uměřená délka devadesát jedna minuta. Ve filmu nejsou zbytečné odbočky ani natahované scény.

Lussi-Modeste obsadil do hlavní role charismatického Françoise Civila, kterého jsme nedávno viděli jako D’Artagnana v nové verzi Tří mušketýrů. Byla to velmi šťastná volba. Civil podává výtečný výkon jak ve chvílích, kdy klidně, ale rozhodně bojuje za své očištění, tak v situacích, kdy je ze svých žáků nervózní, a dokonce vidíme, že se jich bojí.

Najednou neexistuje nic, čím by je dokázal on, který se jim věnoval i mimo školní lavice, zvládnout. Proti jejich vulgaritě a psychologickému násilí, které má dokonce i jeden fyzický projev, není obrana. Síla jejich nenávistně stmeleného kolektivu je obrovská.

I ostatní herci podávají velmi dobré výkony. Je obdivuhodné, jak režisér dokázal vést i představitele žáků. Zároveň výborně vystihl i atmosféru v učitelském sboru, kde nad potřebou autority stojí strach o pověst školy a kde o spolupráci kantorů s rodiči nemůže být řeč.

Otázkou však je, co si vlastně z filmu Nedělej vlny odnést kromě pocitu, že povolání učitele je v současné společnosti rizikovější než mnohá na první pohled mnohem nebezpečnější.