RECENZE: Film MIKI zaujme zejména na Slovensku

Děj sleduje návrat Černáka z Německa, kde původně řidič autobusu pracoval společně s bratrem jako lesní dělník. Po příjezdu na otcův pohřeb v roce 1991 však záhy pochopil, že na Slovensku se v této počínající divoké době dá zbohatnout mnohem snáz než tvrdou prací.

S vervou se pustil do podnikání na hranici a posléze za hranicí zákona a nepřestal, dokud se nestal nejprve jedním z nejmocnějších mafiánů a poté nejznámějším vězněm, s nímž, mimochodem, Šifra svůj scénář po telefonu i při několika osobních návštěvách konzultoval.

Ovšem mít co nejpodrobnější znalosti vyplývající jak z konzultací, tak z mnoha dalších rešerší ještě neznamená umět napsat kvalitní scénář.

Ten Šifrův vychází až příliš z předpokladu, že diváci realitu dobře znají, takže přivádí do děje neúměrné množství postav, v nichž není snadné se dostatečně zorientovat. Také se dopustil pro méně znalého diváka několika nedostatečně motivovaných a srozumitelných skoků.

Film začíná slibně zobrazením podmínek, v nich bratři Černákové pracovali v Německu, a jejich návratu do vlasti.

V tomto úseku je věrně a uvěřitelně vystižena atmosféra slovenské vesnice, propletence vztahů mezi novými podnikateli, obyčejnými obyvateli, kteří se v dosud neznámých podmínkách začínají ztrácet, a církví, která hraje značně významnou roli.

Nicméně záhy začne nejen scénář, ale i Kronerova režie trpět zbytečně natahovanými scénami s dlouhými promluvami, příchody i odchody postav.

Postupně se film začne rozpadat na standardní popis toho, co se za oněch zhruba pět let stalo, což je vzhledem k tomu, že film vychází ze skutečnosti, velmi předvídatelné a s přibývajícími mrtvolami (Černák se nakonec přiznal ke čtrnácti vraždám) a jejich likvidacemi to paradoxně začíná být poněkud nudné.

Ani mafiánův důraz na rodinu a její bezpečí za každou cenu, což byl nosný motiv například v Kmotrovi, nepůsobí nijak emotivně.

Film táhne jednoznačně vzhůru výkon Milana Ondríka v titulní roli. Jeho charisma je nezpochybnitelné, ale působí výhradně na spolu a protihráče. Ondrík rozhodně nestvořil hrdinu, kterému by člověk držel palce.

Je přesto velmi příjemné se na něj dívat a sledovat vnitřní proměnu jeho postavy. A velmi dobré jsou výkony ostatních herců v rolích venkovských mafiánů, nebezpečných o to víc, čím „strýcověji“ na první pohled působí.

Kamera Mária Ondriše se snaží jednak s pomocí výpravy vytvořit atmosféru devadesátek, jednak pracovat právě s hereckými výrazy, a obojí se jí daří. Příliš na pilu naopak tlačí hudba Dávida Kollára, která je často zbytečně návodná.

MIKI je pro slovenskou společnost nepochybně důležitý film, který ukazuje kořeny, z nichž vyrostly současné poměry v zemi a které Slovensko nedokázalo podle slov tvůrců filmu vykopat a odstranit. Pro diváky za hranicemi našich sousedů je to pak lehce nadprůměrná gangsterka s velmi dobrými až výbornými hereckými výkony.