RECENZE: Film Jedna noc slibuje něco, čím skoro vůbec není

Úspěšný muzikant a zpěvák Adam (Adam Ernest) po jednom z natřískaných koncertů v silně podnapilém stavu naloží do auta fanynku. Jak je zřejmě jeho zvykem (na otázku „Vy jste ženatý?“ odpovídá „A to vadí?"), zamíří s ní kamsi do soukromí, ale cestou osudově nabourá. Tolik prolog filmu.

Vzápětí se přeneseme do doby, kdy už je Adam nějakou dobu propuštěn z vězení, má stále stejnou manželku Elišku (Vanda Chaloupková) a s ní asi půlroční dítě. Ale kapela se ho zřekla a nesehnal jinou práci než u lopaty. Rodině zoufale chybí peníze, částka, kterou má Adam platit pozůstalým spolu s dluhy, jež z vězení nemohl splácet, narostla do obřích rozměrů.

To všechno by se jistě mohlo stát, a i průměrně bystrý divák svižně najde nejedno řešení. Jenže Adam je pohříchu člověk, k němuž si nelze vytvořit ani trochu soucitný vztah, natož pochopení. Nesnaží se vyřídit na úřadech ani osobní bankrot, sehnat lépe placenou práci, pořádně se postarat o dítě, a ještě si bolestínsky stěžuje. A z toho mála vydělaných peněz jich hodně propije v hospodě, prokouří a nahází do automatů.

Manželka ho ale dál miluje, a aby rodinu uživila a jeho dluhy mohla splácet, každý večer provozuje sexuální livechat, což je oběť, kterou on s neuvěřitelnou samozřejmostí přijímá a pak jí to hrubě vyčítá.

Jejich hádky jsou šílené, dítě neustále řve, což se navenek vysvětluje rostoucími zuby, ale je jasné, že rodičovská inferna ke klidnému spánku nepřispějí.

Adam pak za jedinou noc, během níž se film odehrává, udělá tolik špatných, navíc velmi hloupých rozhodnutí, často za hranicí zákona, že nad tím zůstává rozum stát.

Sebedestrukce může být nosné téma stejně jako zmiňované sexuální livechaty. Ty jsou údajně stále používanější formou sexu, podle Laňky jedno z „témat dne“. Jenže zápletka, kterou ho autor oblepil, je tak špatná, že se tématem vlastně nestalo.

Šmejdi, jakým je filmový Adam, určitě existují. Otázkou je, proč o nich točit filmy, když nevypoví nic jiného, než že je takový člověk šmejd. Není tu sebemenší přesah, historka, kterou Laňka vymyslel, je čirá konstrukce, která život vůbec nepřipomíná.

Skoro všechno, co děj klopotně posouvá kupředu, se odehraje náhodou. Adam dvakrát za noc potká stejnou prostitutku, poprvé okrade on ji, podruhé ona jeho.

Náhodou potká servírku, která ho dlouhodobě miluje, a využije toho. Je zřejmě údělem bolestínských sociopatů, že je půvabné ženy milují… Mimochodem, Adam je dokonce takový pitomec, že ač je bývalý trestanec, vrátí do sejfu vypleněnou peněženku s vlastními otisky.

Naprosto nevěrohodná je proklamovaná love story, zejména Eliščina láska k Adamovi. Zabil dívku, s níž jí chtěl zahnout, uvrhl ji do dluhů, dělá kvůli němu věci, které se jí hnusí, on naopak nedělá nic, aby škody, které napáchal, napravil. Co na něm Eliška miluje, netuší nejspíš ani ona sama.

To se v životě může stát. Jenže film není život, a aby to bylo ve filmu uvěřitelné, musel by důvod její neutuchající lásky alespoň tušit divák. Bohužel to nepozná ani z průměrných výkonů obou hlavních herců.

Film nemá rytmus, jímž by diváka upoutal, některé scény se opakují, přičemž ty se řvoucím dítětem jsou doslova ubíjející. Víc než o lásce a o ztrátě intimity mezi lidmi, což by mohl být velmi zajímavý film, je tak Jedna noc o člověku, kterého jste nepotřebovali poznat.