RECENZE: Film Aristokratka ve varu má díky Denisce i humor

První filmovou verzi natočil scenárista a režisér Jiří Vejdělek v roce 2019, do kin přišlo na jeho Poslední aristokratku více než půl milionu diváků. Není tedy divu, že přichází pokračování Aristokratka ve varu.

Převést do filmového tvaru knihu, jejíž humor je výsostně literární (deníková forma, v níž titulní hrdinka po celou dobu vtipně glosuje ostatní postavy i dění), je oříšek, jehož rozlousknutí nebylo už poprvé scenáristicky snadné. Vejdělek sice našel klíč k tomu, jak z deníkových zápisků sestavit děj, nicméně místo filmové komedie vznikla spíše filmová pohádka s úsměvnými momenty. Mnozí diváci navíc reptali, že z filmu vypadla jedna z nejvtipnějších postav, šílená Deniska.

Vejdělek tedy „volání publika“ uposlechl a do Aristokratky ve varu postavu Denisky zakomponoval. To je jediná zásadní změna proti minulému filmu. Zato změna podstatná, k lepšímu.

V úvodní části totiž sledujeme jen další, nepříliš dynamicky se rozvíjející osudy obyvatel Kostky. Mariini rodiče Vivian (Tatiana Dyková) a Frank čili František Kostka z Kostky (Hynek Čermák) už se na zámku pevně usadili, ale stále bojují s nedostatkem peněz na jeho rekonstrukci.

Zájem návštěvníků o Mariinu kletbu už tolik netáhne, a tak má Frank zase problémy i s výplatou pro hospodyni paní Tichou (Eliška Balzerová), která nadále holduje ořechovce, hypochondrického údržbáře Krásu (Pavel Liška) a kastelána Josefa (Martin Pechlát), který nenávidí návštěvníky a nejradši by je od bran zámku zahnal navždy. A Marie (Yvona Stolařová) stále bezproblémově miluje Maxe (Zdeněk Piškula) z vedlejšího zámku Hvězda.

Příjezd Denisky více méně stojaté vody na filmové Kostce rozčeří. Právě tato postava po poněkud rozvleklém úvodu svým příchodem nastartuje zápletku, která děj posouvá ve svižnějším tempu a docela vtipně kupředu.

Deniska se na zámku nudí, takže začne vymýšlet z hlediska obyvatel Kostky šílené, pro diváky zábavné kousky. Okamžitě se skamarádí s Maxem, čímž vzbudí Mariinu žárlivost a mezi oběma dívkami vznikne jisté napětí.

Nakonec má i na první pohled strašlivé, v důsledku však funkční nápady, jak vyřešit problém s hygienikem, který chce zámek uzavřít.

Vejdělek dlouho hledal pro Denisku odpovídající herečku a nakonec ji našel v Simoně Lewandowské, představitelce jedné z postav seriálu Dobré ráno, Brno! Čtyřiadvacetiletá Lewandowská opravdu dodala své dobře napsané postavě nejen humor, ale i sympatickou drzost. Pouze věkový rozdíl mezi oběma dívkami ve filmu raději neměl být zmíněn. Tomu, že je Marii devatenáct a Denisce sedmnáct let, nelze ani při nejlepší vůli uvěřit.

Ostatní herečky a herci, kteří přešli z prvního filmu do druhého, se se svými postavami viditelně sžili. Jejich výkony plně odpovídají charakterům a zjevně se v nich cítili ještě přirozeněji než v prvním filmu. Příjemný je i pohled na zámek a okolí v jarní přírodě.

Aristokratka ve varu tak nepřináší celkem nic, co by divák nečekal. Pořád má blíž k romantickému pohádkovému příběhu než k čistokrevné komedii, ale humoru je v ní přece jen o něco víc než v Poslední aristokratce.

Jde o film oddechový, ale na rozdíl od mnoha jiných je to díky profesionalitě zúčastněných zábava, která v potemnělých a studených zimních dnech může potěšit a neurazí.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Knihy: Aristokratka ve varu - Evžen Boček, Poslední aristokratka - Evžen Boček