RECENZE: Emília Pérez budí nadšení i odpor

Následovalo pět Evropských filmových cen včetně té za nejlepší film a čtyři Zlaté Globy, jimž vévodí ten pro nejlepší komedii/muzikál. A do oscarového klání vstupuje Emilia Pérez s nejvyšším počtem třinácti oscarových nominací.

Zároveň s tím má film řadu odpůrců. Část sexuálních menšin ho označila za „hluboce zpátečnické zobrazení trans ženy“, Mexičané se zase brání ztvárnění své země jako místa plného násilí a označují film za rasistický.

A trans herečce Karle Sofíi Gascónové producenti zakázali mediální aktivity poté, co vyšly najevo její starší příspěvky na sítích, v nichž vyjadřovala krajní názory. Gascónová se omluvila, ale bude-li to pro Americkou akademii filmových umění a věd, respektive pro Oscary, směrodatné, je otázka.

Nicméně pro diváky, kteří se na Emilii Pérez vypraví, není nic z toho celkem podstatné. Čeká je film neobvyklý, nabízející poutavý příběh, skvělou hudbu, která s příběhem překvapivě a výborně rezonuje, a báječná taneční čísla.

Audiard (Prorok, Deephan, Paříž, 13. obvod) zkombinoval několik žánrů, které jen zdánlivě nejdou dohromady, a to jak ve scénáři, tak v režii.

Příběh mladé právničky Rity (Saldana), která nemá šanci překonat rasové předsudky a postoupit v kariéře, se velmi brzy prolne s příběhem šéfa mexického drogového kartelu, který ji najme, aby mu zařídila přeoperování na ženu (Gascónová), což je jeho dávný sen.

A aby mu zařídila natolik novou identitu, že jeho tajemství nikdo nikdy neodhalí. Ani jeho manželka (Selena Gomézová), která je i s dětmi postavena před fakt, že muž byl zabit a že se musí v zájmu bezpečnosti přestěhovat do Švýcarska.

To vše se odehraje v elegantním svižném tempu, protože podstatou není přeměna muže v ženu, ale otázka, co se stane pak. Mafián s novým jménem Emilia Pérez sice změnil pohlaví, ale to neznamená, že se stal jiným člověkem. Stesk po dětech bolí víc než pooperační rány, touha žít jinak než dosud tu byla, už když byl ještě mužem, v ženském těle jen sílí.

Telenovela? Thriller? Psychologické drama? Audiard střídá žánry a neustále překvapuje tím, kam v kterou chvíli příběh posouvá. Muzikálová čísla nejen podporují děj a cílí přesně na to, co chce Audiard říci, ale zároveň jasně signalizují nadsázku, díky níž mnohé možné výhrady přirozeně padají, ať si o tom shora zmínění odpůrci myslí cokoli.

Navíc tato čísla dodávají filmu nakažlivý rytmus, energii, která se snadno přenese na diváky a příběh o bolesti, z níž není východisko, odlehčují, aniž by se ztrácela jeho hloubka.

Některá témata, například lesbická láska nebo hledání obětí válek drogových kartelů, jsou už možná nadbytečná, ostatně kloužou spíše po povrchu. To hlavní však působivě a zřetelně nabízí k úvaze myšlenky, které mají daleko k módnosti trans gender tématu. Toho je Audiard dalek, využívá téma k hledání podstaty toho, co dělá člověka tím, kým je.

Jakkoli byly v Cannes oceněny všechny tři herečky, nejpůsobivější výkon podává Saldana, jejíž role je zároveň nejnáročnější. Její Rita chtěla být poctivou právničkou, ale společnost jí to neumožnila, a tak volí mezi živořením na okraji profese a penězi, které jí přinesou pohodlný život, ale také poznání, že i jeden úkrok člověka trvale nasměruje.

A Saldana toto dilema ztvárnila s velkou přesvědčivostí. Pro nadcházejí udílení Oscarů má nominaci za výkon ve vedlejší roli, zda ji ona nebo někdo z dalších dvanácti nominovaných promění, se dozvíme v noci z 2. na 3. března.