RECENZE: Dvacet procent. Český film Moře na dvoře doluje násilím slzy i happy end

Poprvé se Horský ujal režie vlastního scénáře filmu Ženy v běhu a najednou tu byl ohromný úspěch. Do kin na něj přišlo půldruhého milionu lidí a v celkovém žebříčku roku 2019 ho předstihlo pouze Ledové království II.

Pak šla ale laťka prudce dolů, na Srdce na dlani a Sladký život už do kin zavítalo jen lehce nad 200 tisíc diváků.

Moře na dvoře se od předchozích Horského filmů liší tím, že ač distributor tvrdí, že jde o kombinaci komedie a dramatu, komediálního v něm nenajdeme zhola nic, nepočítáme-li situace nechtěně směšné. Těch ovšem s postupujícím filmovým časem přibývá.

Ústřední postavou je houslař Josef (Ondřej Vetchý), který má na dvoře před svou dílnou prohlubeň v betonu a lije do ní už třicet let vodu ptáčkům. Naproti na pavlači bydlí rozvedená Anežka (Linda Rybová), která zase sype ptáčkům zrní a má z toho velkou radost.

Tu mají zajisté i oni, protože jsou jídlem i pitím plně saturováni a to je, račte uznat, kardinální důvod k veselému zpěvu. Jinak tu ovšem nikde žádný důvod k radosti není.

Horský dokázal do úvodní části filmu nacpat snad všechny myslitelné katastrofy. A tak se záhy dozvídáme, že Josef má rakovinu mozku, a protože mu zbývá jen velmi málo času, sepíše si (patrně po vzoru Bolka Polívky z Žen v běhu) seznam toho, co ještě musí stihnout. Například sehnat náhradního páníčka pro milovaného pejska Pampelišku.

Dále je tu chlapeček (Matěj Kadlec), který musí žít v témže domě u babičky, protože maminka umřela při jeho porodu, tatínkova nová žena „cizí“ dítě rozhodně nechce a tatínek s tím nic nedělá. Dítě tatínkovou neláskou trpí.

Houslařův nejlepší kamarád Václav, s nímž Josef každou středu hraje v hospodě šachy, je slepý. Je ladič pian a údajně i ladič žen. Jak by ne, když jeho životní motto zní „miluju podvazky, nesnáším závazky“ a když ho hraje Jiří Langmajer.

Když Josefa navštíví sympatický Kryštof (Tadeáš Moravec) a prosí ho o místo pomocníka, ukáže se, že má sice praxi, ale nemůže sehnat práci, protože se naučil vyrábět a opravovat housle ve vězení. A když Kryštof zachrání před koly auta mladou houslistku Báru (Sara Sandeva), je tato nechtěně těhotná se zlotřilým kouzelníkem.

To jsou výchozí situace zápletek, ale zdaleka ještě ne všechny maléry, které na diváky čekají. A Horský se je ze všech sil, za vydatné pomoci kvalitních herců a tklivých houslových tónů, snaží dojmout, nejlépe až k pláči.

Ten se však může dostavit (stejně dobře jako nechtěný smích) v další více než hodině, v níž se zápletky ještě zamotají a zkomplikují naprosto neuvěřitelnými náhodami a schválnostmi tak, aby se mohly dohrabat k pohříchu předvídatelnému happy endu.

Tyto peripetie, jež zaplní většinu filmu, se již nesluší prozrazovat, lze ale slíbit, že divák bude prakticky neustále překvapován, co všechno je možné vymyslet a jako „vidlemi naházet“ do jednoho filmu.

Aby toho nebylo málo, Moře na dvoře oplývá též mnoha „moudrostmi“ na téma lásky, naděje, plnění snů, smyslu života a podobných existenciálních témat. To vše v kulisách kytiček, šatiček pastelových barev nebo zase veselých vzorů podle toho, jak se hrdinové zrovna cítí.

Moře na dvoře má k anoncované komedii velmi daleko. Limitně se však blíží tomu druhu melodramatické telenovely, která může dojmout pouze takzvané profesionální plačky a případně nechtěně pobavit mírně otrlého cynika.