RECENZE: Dokument o fotografce Marii Tomanové pulzuje pozitivní energií

Ve světové premiéře byl snímek uveden na loňském Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, kde získal cenu studentské poroty a za nejlepší kameru. Jeho uvedení v kinech jde ruku v ruce s výstavou Kate, For You v Moravské galerii v Brně. Tomanová na ní představuje protagonistku, která se objevila na obálce její první knihy Young American.

Stejnojmenná výstava z roku 2018 otevírá i dokument Svět mezi námi, jenž svedl dohromady dvě Marie. Při práci se potkaly ale už o něco dřív v Českém centru v New Yorku, kde Dvořáková (1978) působila v letech 2016-2019 jako programová ředitelka a Tomanová (1984) v tomto období kurátorovala fotografické výstavy, na nichž se objevily i její fotky.

Staly se z nich kolegyně, trávily spolu množství času a měly možnost se poznat. Tato skutečnost se odráží v blízkém, až domácím pohledu dokumentaristky na předmět jejího zájmu. Dvořáková natáčela bez filmového štábu, často na mobil.

Podstatná část záběrů se odehrává v bytě, kde Marie Tomanová žije se svým partnerem a kde se odehrávají diskuze nejen o uměleckém, ale i provozním charakteru připravovaných výstav nebo na ně návazných knih. Jako když publikace dorazí z tiskárny s technickými závadami.

Na kameru začala Dvořáková druhou Marii sledovat od momentu přípravy její první samostatné fotografické výstavy. A je zjevné, čím ji zaujala. Svou energií, entuziasmem, ochotou na sobě pracovat a odhodláním uspět.

Za pomoci svého partnera a mentora v jednom se systematicky posouvá vpřed a právě onen bod zlomu, kdy její umělecké zrání vede ke kariérnímu úspěchu, se stává obsahem tohoto dokumentu. Je to příběh naplnění amerického snu rodačky z Valtic, která po absolvování oboru malířství na Fakultě výtvarných umění v Brně odchází do Ameriky, aby si ujasnila, kam se chce v životě ubírat.

Pracuje jako au-pair nejprve v Severní Karolíně a poté v New Yorku. Časem se stala vyhledávanou portrétní fotografkou, pracující pro přední světové značky jako Nike, Gucci nebo Meta, stejně jako pro časopisy New York Magazine, Vogue CS či The New York Times. I to odráží během pěti let jejího pozorování tento dokument.

Pozitivnímu vyznění nahrává otevřenost nejen Tomanové, která je komunikativní, spontánní typ, ale i jejího partnera, historika umění, kurátora a vysokoškolského pedagoga Thomase Beachdela, který je oproti ní typ víc intelektuální, analytický.

Jejich osobnostní a partnerská dynamika se propojuje s tou tvůrčí. Tato symbióza posouvá Marii vpřed, neboť má v Thomasovi nejen největšího podporovatele, ale i oponenta. Jeho kunsthistorické vzdělání umožňuje rámovat a zasazovat to, čemu se Marie věnuje, do kontextu vývoje portrétního zobrazování v umění.

Důležitou osobou pro Marii v jejím tvůrčím růstu je fotograf Ryan McGinley, který přijal pozvání na její první výstavu a poté i napsal předmluvu ke knížce Young American. Je to on, kdo Marii povzbuzuje v maximálně konkurenčním prostředí a kdo upozorňuje na to, že mezi hvězdami portrétní fotografie není až tolik žen.

S režisérkou Marie Tomanová sdílí stejnou zkušenost odchodu do USA a budování kariéry v novém prostředí. V dokumentu tak silně akcentuje téma hledání kořenů, identity a domova. Dobře je to vidět při návratu Tomanové do Mikulova na statek, patřící její rodině. Vrací se po více než sedmi letech do rodné země a čekají ji setkání nejen s maminkou a jejím přítelem, ale v hospodě i s kamarádkami.

Je ale znát, že po delší době a se zkušeností multikulturního, pulzujícího New Yorku se v Mikulově cítí trochu ztracená, vykořeněná, nepatřičná. Jako cizinec, tedy podobně jako když před lety přišla do Ameriky. Probírá se starým oblečením, které v ní vyvolává vzpomínky, třeba na zesnulého otce.

Aby se s tímto pocitem vyrovnala, svou vánoční rodinnou návštěvu, na niž ji doprovází Thomas, zaznamenává na fotoaparát. Cyklus fotografií, který z toho vznikl a dostal název It Was Once My Universe, režisérka, která ji celou dobu doprovází, doplňuje těmi z jejího archivu z mládí a doby před odjezdem za oceán.

Jsou to autoportréty nebo intimní fotky jejích partnerů. Tyto soukromé fotografie zrcadlí, kým byla, a zároveň nám přináší vhled do jejího přemýšlení o fotografii, do její poetiky. Ukazují nám, jakou cestu ušla jak v osobní, tak umělecké rovině.

V pozdějších letech už se Tomanová vracela do Česka častěji a je škoda, že dokument tuto reflexi opakovaných návratů nepřináší v porovnání s tím prvním. Ze 450 hodin natočeného materiálu dala režisérka vzniknout tvaru, který odráží jak osobnost portrétované, tak místa, která přijala za svůj nový domov. Je prodchnut energií a blízkostí a spřízněností Dvořákové s tou, o níž vypovídá.