RECENZE: Dokonalé dny jsou oslavou krásy přítomnosti

Osmasedmdesátiletý německý režisér Wenders se v Dokonalých dnech vydal do Japonska. Jejich hrdinou v Jakušiho podání je čistič japonských veřejných záchodků. A jakkoli to nemusí být povolání zrovna lákavé, Hirajama ho vykonává svědomitě a s péčí hodnou luxusních hotelů. Za práci se rozhodně nestydí, postupem času dokonce vycítíme, že by ji dělat nemusel, že je to jeho volba.

A stejně jako dělá rutinní práci, pluje rutinně i svým osamělým životem. Podle přesného rozvrhu ráno vstane, uklidí, vyčistí si zuby a zastřihne knírek, zalije sbírku bonsají, v automatu si vezme kávu a jde do práce.

Jeho dny jsou všední a dokonalost přesného rozvrhu cítíme z každého Hirajamova úkonu. Ať pracuje, nebo obědvá v parku, zajde do veřejných lázní, nebo do restaurace, je zenově klidný, usměvavý a také velmi nemluvný. Pečuje o své rostliny, čte, fotí analogovým fotoaparátem stromy a nejraději poslouchá staré magnetofonové kazety s hity sedmdesátých let.

Jeho mladší kolega, který nechápe, proč Hirajama vkládá do práce tolik energie, je jeho přímým protikladem. Emoce z něj sice tryskají, ale práce je pro něj jen povinnost.

Wenders natočil film, který si diváky získává postupně s tím, jak si ho získává sám Hirajama. Usměvavého muže, ač většinou nemluví, ale o to působivěji vyjadřuje pocity a radost ze života, hrdost a vstřícnost vůči světu, si člověk prostě musí zamilovat a obdivovat u toho Jakušův vynikající minimalistický výkon.

Teprve po delším čase, kdy sledujeme Hirajamův všední život z lehce různých úhlů pohledu, naruší rutinu příchod jeho neteře Niko. Dívka, která zřejmě utekla z domova, je pak Wendersovi prostředkem k tomu, aby v jejích řídkých, ale působivých dialozích vyjádřil chválu přítomnosti, prožití každého okamžiku.

„Kdy bude příště?“ ptá se Niko, která by chtěla, aby ji strýc vzal k moři. „Příště je příště. Teď je teď,“ odpovídá Hirajama, ale až ve chvíli, když už jsme naladěni na jeho strunu.

V kontrastu k rutině a vlídnému klidu snímá Wenders ruch velkoměsta s jeho přelidněnými ulicemi, mrakodrapy a všeobecným chvatem, který se na pozadí Hirajamova života zdá úplně zbytečný. Kontrast je to působivý, vyvolává nicméně otázku, zda Wenders není přece jen trochu moc staromilský.

Dokonalé dny jsou nicméně velmi příjemným, navzdory hrdinově profesi divácky vstřícným filmem, který krásně doplňují hity Patti Smithové, The Animals, Rolling Stones, Van Morrisona a dalších.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina