RECENZE: Česká Holka od vedle není ani romantická, ani komedie

Oberfalcer už si ho jako spoluscenárista vyzkoušel na filmech Rudolfa Havlíka Minuta věčnosti, Po čem muži touží 2 a Ostrov, spolupracoval i na scénáři debutu Jiřího Matouška Prázdniny s Broučkem a nyní se tedy pustil do vlastního filmu.

Dobrý nápad to nebyl především proto, že se mu nedostávalo nápadů, čím a jak devadesátiminutový film naplnit, aby to, co se odehraje na plátně, mělo kloudný děj a v ideálním případě se diváci měli čemu zasmát.

Hlavní hrdinka Kristýna (Martina Babišová) je třicátnice z malého města. Otec (Milan Šteindler) je starosta, matka (Jitka Sedláčková) žena v domácnosti, ona sama vede poklidný život jak v práci v místní knihovně a v komunitním centru Ostrov, kde s kamarádkou pořádají s větším či menším úspěchem různé akce, tak ve vztahu s Filipem (Adam Mišík). Chodí spolu už tak dlouho, že nikoho ani nenapadne, že by se neměli vzít.

Popis tohoto z filmového hlediska veskrze nezajímavého životního stylu zabírá asi polovinu filmu, což je značně úmorné. Lehká zápletka přijde, až když se Kristýna seznámí s Tomášem (Kryštof Bartoš), mužem se špatnou pověstí, kterou si v mládí přivodil sprejerstvím, a lehce to mezi nimi zajiskří.

A prakticky ve stejné době přistihne Filipa in flagranti s mladou atletkou. Co je na tom romantického, ví jen autor sám.

Kristýna se se záletným zrádcem rozejde, ale neví, neví… Rodiče by byli radši, kdyby Filipovi odpustila, a poskytnou jí v tom smyslu množství nevyžádaných rad, včetně toho, že otec jí Tomáše vykreslí v horších barvách, než jaké mu náleží.

Kristýna ale stále váhá a trochu se i trápí, dokonce na čas odjede za prací do Prahy. A bude trvat ještě nekonečných dvacet minut, než se vše dá do pořádku.

„Ňák mi nedošlo, že už nejsi malý dítě, kterýmu můžu pořád kecat do života,“ omlouvá se dospělé třicetileté ženě otec, a ta mu odpouští. Je to jedna z mála scén, kdy se lze zasmát. Ne snad proto, že je vtipná, ale protože vyznívá stejně trapně a nechtěně směšně, jako když o odpuštění žádá Filip: „Uvědomuju si prostě, jak je ta láska, jak je to strašně křehký, jak sklenička z porcelánu.“

Pomiňme, že sklenička bývá spíše ze skla, horší je, že Mišík viditelně „dělá Pavla Lišku v Pupendu“, jenže na rozdíl od něj nehraje komickou postavu. Jinak už se zasměje jen ten, komu stačí slyšet slovo h…o.

Babišová a Bartoš podávají o něco lepší výkony než Mišík nebo Šteindler. Nejpřirozeněji působí Jitka Sedláčková, ale celkově je na všech vidět, že v podstatě nemají co hrát, protože jim velmi slabý scénář nic nenabídl.

Holka od vedle chtěla být odpočinková zábava s přesahem o tom, jak je důležité být sám sebou a mít život pod vlastní kontrolou. Vznikl však jen zbytečný film, který bude těžko hledat takové množství diváků, aby svou existenci ospravedlnil.