RECENZE: Čaroděj Kajtek je pohledný, se současností se míjí

Korczak, který zemřel v roce 1942 v nacistickém vyhlazovacím táboře Treblinka, v díle líčí chudý život dospělých i dětí, přičemž do centra dění staví chlapce Kajtka. Kluk, který se zhruba v čase příchodu prvních automobilů pohybuje většinou na ulicích města, tropí se spolužáky drobné i větší lumpárny a svádí soustavný boj s nerudným učitelem, má velké vnitřní trápení.

Jeho matka zemřela, když se pokoušela vynalézt stroj na nesmrtelnost, a Kajtek se se ztrátou její lásky nemůže vyrovnat. Žije s tátou, který má dost starostí, aby uživil rodinu, a s babičkou. Když ale i ona umírá, Kajtek podlehne pokušení zvrátit definitivnost smrti.

Má totiž zvláštní schopnosti, díky nimž ho tři kouzelná slůvka „chci, žádám, rozkazuji“ přenášejí do světa magie a kouzel, v němž může dokázat cokoli, třeba i způsobit vážnou dopravní nehodu. Ale vrátit do života maminku a babičku nedokáže. A ještě musí odolávat svodům zlého černokněžníka.

Čaroděj Kajtek je velmi pohledný film. Pečlivě vybrané městské lokace, dobové kostýmy, atmosféra starých časů, vozy tažené koňmi, to všechno působí kouzelně a lehce.

Potíž je v tom, že děj nedává mnoho smyslu a je až zoufale odtažitý od současnosti. Nikoli snad ústředním motivem, ani dnešním dětem není snadné vysvětlit, že ten, kdo zemře, už se nikdy na svět nevrátí.

Snímek postrádá komplexní jasný příběh, naopak je spíše sledem jednotlivých situací, skečů, které skončí a film už se k nim nevrací. Dobrodružství, pokud se v něm vůbec nějaké odehrává, není příliš patrné, o humoru nemůže být řeč.

Role víry včetně židovské je z hlediska autora knihy logická a pochopitelná, dnešnímu publiku je však podána značně nesrozumitelně. A velmi zastarale působí celý český dabing.

Problematicky, zejména z hlediska dětských diváků, je vykreslena i většina postav. Když například Kajtkův tatínek zakáže chlapci ponechat si psa, kterého Kajtek s kamarády zachránil před rasem, a ještě ho přinutí, aby poděkoval muži, jemuž ho vnutil, těžko pak dětský divák pochopí, že má táta syna opravdu rád.

Zbytečná, byť dobře maskovaná a zahraná je postava zlého čaroděje v podání Martina Hofmanna. Ten se tu a tam zjevuje, nekouzlí, ale chce přemluvit Kajtka, aby se svými nadpřirozenými schopnosti dal do služeb zla. K ničemu to však nevede a souvislost s ničím jiným to ve filmu prakticky nemá.

Divák nemusí být zrovna zapáleným obdivovatelem superhrdinů, přesto ho Kajtkovo kouzlení neuchvátí a nešokuje tolik jako chlapcovy spolužáky, protože jakékoli nadpřirozené schopnosti dnes nabízejí dětem docela jiná kouzla, a Kajtek zkrátka do Bradavic nechodil.

Jeho představitel Eryk Biedunkiewicz je typově velmi dobře vybraný. Je to jasný sympaťák a svou první roli před kamerou celovečerního filmu zvládl obdivuhodně.

Celá výtvarná stránka filmu včetně výpravy ukazuje, že i ve středoevropských podmínkách lze natočit film, který má kouzelnou, magickou atmosféru. Škoda že vzhledem ke slabému scénáři jsou um zúčastněných tvůrců i prostředky vynaloženy poněkud marně.