Článek
Nostalgické A jak to bylo dál... je jen částečně rozverná komedie. Jde o mnohem smutnější seriál, než byste čekali. Neskrývá, že hlavní postavy jsou už staré, vrásčité, nemocné či nahluchlé. Scénář otevře dokonce i téma smrti, což se moc nepovedlo. Autoři jako by marně hledali svůj žánr.
Všichni se pořád litují a za vše omlouvají, chovají se korektně a chodí na školní představení dětí. To snad může zajímat skalní fanoušky, ale určitě ne běžného diváka.
Občas se dámy pokoušejí o humorné hlášky jako „šlápla jsem na sperma“ nebo „už jste někdy masturbovala na veřejnosti“, které znějí jako něco, co jsme slýchávali v devadesátkách. Sex ve městě je totiž především fenomén devadesátých let, kdy se ještě seriál mohl tvářit, že má příchuť rebelie a jakési nemravnosti, jenže to vše už dávno vyčpělo.
Cynthia Nixonová, Sarah Jessica Parkerová a Kristin Davisová. Čtvrtou kamarádku už nemají.
Dnes nelze zaujmout tím, že mluvíte o sexu, ani tím, že polovina postav je LGBT. To už nikoho nezajímá. Seriál nemá za co bojovat, nešokuje a vyznívá prázdně. Práva gayů? Jsou přece všude a Amerika najíždí na kvóty. Tabu v sexu? V západní kultuře už dávno žádná tabu neexistují.
A jak to bylo dál... představuje opožděný comeback, který určitě nebyl nutný. Nové postavy jako „nebinární queer diva“ nemohou nahradit Samanthu, která se prý odstěhovala do Londýna, což je zásadní problém seriálu. Carrie ve skutečnosti nikdy nebyla tak zábavná jako legendární newyorská coura Samantha. Morálně nejednoznačná, sprostá a vtipná potvora držela celou sérii nad vodou. Její hlášky byly kdysi bezkonkurenční. Kdo ví, jak by fungovaly dnes.
Celkové hodnocení: 50 %