RECENZE: Až příliš vyšperkovaný Vedlejší pokoj

Pro nejslavnějšího španělského filmaře posledního přinejmenším čtvrt století je ocenění velkým zadostiučiněním. Ačkoli má dva Oscary (za film Vše o mé matce za nejlepší zahraniční film a za Mluv s ní za nejlepší scénář) a řadu dalších cen, žádný z největších filmových festivalů dosud nevyhrál. Existují i spekulace, že benátská porota v čele s francouzskou herečkou Isabelle Huppertovou mu tak trochu chtěla vítězství konečně dopřát.

Přes festivalový triumf totiž nelze říci, že Vedlejší pokoj patří v Almodóvarově filmografii k tomu nejlepšímu. Snad se na tom podepsal fakt, že při psaní scénáře vycházel z románu americké spisovatelky Sigrid Nunezové What Are You Going Through (Čím procházíte) a že jde o první film, který natočil v angličtině.

Hlavními postavami jsou kolegyně a přítelkyně z mládí Martha (Tilda Swintonová) a Ingrid (Julianne Mooreová), jejichž cesty se před léty rozešly. Martha se stala válečnou zpravodajkou, Ingrid úspěšnou spisovatelkou. Když se Ingrid dozví, že Martha má rakovinu ve třetím stadiu, navštíví ji a ukáže se, že na jejich přátelství dlouhé odloučení nic nezměnilo.

Ingrid nadšeně věří, že experimentální imunologická léčba pomůže. Navštěvuje Marthu v nemocnici i doma, sdílí její trápení nejen s nemocí, ale i se stíny minulosti. Drama nastává ve chvíli, kdy léčba nezabere, Martha se Ingrid svěří, že sehnala pilulku pro eutanazii a požádá ji, aby se společně odstěhovaly do jednoho domu a Ingrid byla v rozhodující chvíli ve vedlejším pokoji.

Téma smrti, jejího (ne)přijetí i právo člověka na důstojný odchod bez utrpení je velmi silné a také se objevuje stále častěji. Například před třemi lety soutěžil v Cannes snímek Francoise Ozona Tout s’est bien passé (Všechno dobře dopadlo), v němž otec žádal dceru, aby mu zajistila eutanazii ve Švýcarsku.

Almodóvar však jako by se nemohl přesně rozhodnout, co bude v jeho filmu hlavním tématem. Dobrovolný odchod ze života, síla velkého přátelství, minulost, která člověka dožene, rodinné vztahy, to vše jsou věci, které spolu tak či onak souvisejí.

Jenže ve Vedlejším pokoji se autor navíc dotkne tu války ve Vietnamu či Iráku a jejich následků v životech veteránů, tu obav z přelidňování planety a hrozící zkázy světa, nevyhne se homosexualitě ani hyperkorektnosti. To vše jsou doteky, které zejména ve flashbacích naznačují, ale nejdou dál.

Úvod filmu připomíná v dlouhých dialozích obou žen rozhlasovou hru. Nicméně Velký Pedro píše tak, že nakonec do sebe vše zapadne, a jeho režie udrží diváky v pozornosti a napětí.

Přesto působí Vedlejší pokoj snad až příliš promyšleně a vyšperkovaně. Zjevně pečlivá práce na tom, aby vše fungovalo podle autorovy představy, vytvoří i několik schválností a vnáší do filmu chlad a odtažitost. To je přitom to poslední, co by člověk od Almodóvara čekal.

Ani vtipu se moc nedostává. Vzhledem k tématu umírání sice mnoho zábavy čekat nelze, ale kdo zná Almodóvarovy předchozí filmy, ví, že i do velmi vážných témat humor vložit umí, jen jím v tomto případě zbytečně šetřil. Nejlepší scény to potvrzují.

Velkou předností je podle očekávání dokonalá výtvarná koncepce. Tvary, barvy, světla a stíny, to vše jako vždy uchvátí. Almodóvar perfektně kloubí detaily s celky, interiéry luxusních domů s exteriéry, ať jde o zasněžený New York nebo úchvatnou přírodu kolem Marthina nového domu. A hudba jeho dvorního skladatele Alberta Iglesiase vše jen úžasně doplňuje a dokresluje.

O oscarovou nominaci si říká Tilda Swintonová, které režisér poskytl životní příležitost, protože je už typově pro roli nemocné Marthy jako stvořená. A široké nemocniční košile, nádherné obří svetry stejně jako střih vlasů jejímu bezchybnému výkonu rozhodně neublížily. Výborná je i Julianne Mooreová, která měla ovšem těžší úlohu průvodkyně umírajícího člověka. Potěší nevelká, ale skvělá a výtečně zahraná postava bývalého milence obou kamarádek v podání Johna Turturra.

Přesto si jeden nakonec místo velkých emocí spíše povzdechne, že když už má člověk umírat, je dobré mít k tomu hodně peněz.