RECENZE: Animovaná Kočičí odysea potěší oči i duši

Gints Zilbalodis je teprve třicetiletý lotyšský filmař, Kočičí odysea jeho druhý celovečerní animovaný film. A je to jeho velmi osobní projekt, podílel se na scénáři, režíroval, stál za kamerou, složil hudbu, sám stříhal a je i producentem snímku, který má francouzskou a belgickou koprodukci a získal podporu evropských fondů.

Kočičí odysea měla světovou premiéru na festivalu ve francouzském Cannes v sekci Un certain regard (Jistý pohled) a je pozoruhodná především tím, že nastupuje úplně jinou cestu animovaného filmu, než kterou okouzlil tamtéž před třiadvaceti lety Shrek a poté jeho četní následovníci od Pixaru nebo Dreamworks.

Zatímco však jejich cesta vedla co nejblíže ke hraným filmům a naučila zvířata, ale například i auta mluvit lidskou řečí, v Kočičí odysee slovo neuslyšíme. Jen zvuky, kterými se zvířata reálně dorozumívají. A je to výmluvné a srozumitelné možná víc než lidské řečnění.

Sám velký vizionář Guillermo del Toro řekl, že kdyby si mohl přát budoucnost animace, tyto obrazy by byly jejím velkolepým, úchvatným začátkem.

Hlavním hrdinou filmu je černomodrý kocourek, který se snaží přežít v době, kdy svět zaplavila velká voda a žádní lidé tu nezůstali. Z neustále stoupajícího moře vystupují jen zbytky lidské civilizace a ostrůvky suchozemské přírody. Stavby i sochy připomínají dávnou historii planety Země, atmosféra celého filmu působí mystickým dojmem bájných dobrodružství, kterou ještě podtrhují zuřící živly.

Když musí kocourek před stoupající vodou utéct ze svého (kdysi zjevně lidského) obydlí, podaří se mu dostat na malou bárku, která pluje rozbouřeným mořem od ostrova k ostrovu. Společně s jejími dalšími náhodnými obyvateli, obřím hlodavcem kapybarou, zlatým retrívrem a lemurem, se učí navzájem spolu vycházet navzdory tomu, že jsou každý jiného zvířecího druhu. A pomáhat v úsilí o přežití nejen jeden druhému, ale i dalším zvířatům, která na své pouti potkávají.

Jde o klasický pohádkový příběh o outsiderovi, který se dostane do neznámého prostředí, ale právě všeprostupující snaha naučit se žít společně, byť jsme každý jiného druhu, je přesah, který nenásilně, ale o to naléhavěji promlouvá k divákům.

Kocourek je roztomilý klučina, kterému budou záhy fandit nejen milovníci kočičích mazlíčků. Jeho pronikavé oči mluví stejně výrazně jako významově odlišované mňoukání, jímž dokáže vyjádřit všechny emoce od velkého strachu k radosti z drobných úspěchů.

Dobrodružný příběh je napínavý, vtipný i dojemný, pochopí ho i malé děti (ty se ovšem budou možná bát trochu víc, než je zdrávo) a dospělí se budou nejen bavit, ale uchvátí je zejména vizuální stránka filmu, která je neobyčejná, úchvatná, okouzlující.

Neméně pozoruhodná je režie, která pracuje s dlouhými záběry beze střihu, což je velmi působivé.