RECENZE: Americký sen trochu jinak. Brutalista míří na Oscary s deseti nominacemi

Teprve šestatřicetiletý Corbet má na kontě několik vcelku bezvýznamných hereckých rolí a dvě nepříliš zapamatovatelné režie filmů Mládí vůdce a Vow Lux. O to větším překvapením je Brutalista, film napsaný a natočený s talentem a suverenitou těch největších režisérských matadorů, mezi nimiž bývá v této souvislosti zmiňován Paul Thomas Anderson a jeho film Až na krev nebo Francis Ford Coppola s Kmotrem. A mnohé zahraniční recenze vzdychají, že takhle už se dnes v Hollywoodu netočí a že je to škoda.

Titulním hrdinou Brutalisty je fiktivní maďarský architekt Lászlo Tóth (Adrien Brody), muž židovského původu, který přežil holokaust a vydal se za velkou louži do Pensylvánie splnit si svůj americký sen. Jakožto věhlasný předválečný evropský umělec předpokládá, že na svou kariéru snadno naváže.

Omyl. Záhy zjistí, že tam o imigranty, natož židovského původu, nikdo příliš nestojí. Poté, co ho miliardář Van Buren (Guy Pearce) brutálně vyhodí ze svého domu, v němž udělal na přání Burenova syna jisté úpravy, protlouká se jen velmi obtížně, a na to, že by za ním přijela z Maďarska manželka, nemůže ani pomyslet.

Zlom nastane ve chvíli, kdy se Van Buren náhodou dozví o jeho předválečné slávě a nabídne Tóthovi zakázku na jedinečnou stavbu velkého multikulturního centra, kterou hodlá financovat.

V okamžiku, kdy končí Tóthova bídná existence, následuje přestávka. Jakkoliv jsou přestávky v kinech dávnou minulostí, v tomto případě díky za ni. Poskytne divákům čas zpracovat alespoň částečně obsah i formální ztvárnění první poloviny filmu.

Ta je v několika vrstvách nabitá událostmi i obrazem poválečné Ameriky, která rozhodně nebyla místem, kde by si svůj sen mohl splnit každý přistěhovalec, který mýtu uvěřil. Mladý Corbet vystihl atmosféru i prostředí s obdivuhodnou působivostí.

Přestávka zároveň dopřeje divákovi skoro čtyřhodinového filmu vydechnutí a pak nadechnutí ke sledování druhé části, velmi odlišné od té první.

Přináší portrét člověka, který dostal svou šanci a propadl jí, stala se mu brutální posedlostí, dovedla ho až k drogové závislosti. Pointu nechává autor logicky na konec, a když v závěru odhalí brutalistní stavba svůj apelativní charakter, divák zůstane doslova ohromen.

Corbetovi se podařilo skloubit příběh jednotlivce v soukolí dějin tak, jak už to vskutku nebývá k vidění, nastiňuje velmi uvěřitelně obraz doby ekonomického růstu v prostředí plném thymolinových úsměvů a proklamovaných příležitostí, ale zároveň odtažitém, krutém.

Kameraman Lol Crawley natáčel na pětatřicetimilimetrový analogový formát VistaVision, což ještě posiluje dojem nejen dobového, ale i v jiné době natočeného filmu. Není to ale vůbec na škodu, naopak.

A to, že rozpočet nepřesáhl deset milionů dolarů, a přesto má film úchvatnou atmosféru a vizuální podobu, kterou výtečně doplňuje hudba Daniela Blumberga, je tak trochu hozenou rukavicí mnoha násobně dražším spektáklům.

Adrien Brody, který by po Pianistovi mohl dostat svého druhého Oscara, fantasticky vystihuje člověka tak zaujatého prací, že nevnímá, jak ubližuje druhým i sobě. Výborným spolu- i protihráčem je mu Guy Pearce v roli Van Burena.

Oba, a s nimi i Felicity Jonesová, jsou natolik přesvědčiví a vyznění filmu má natolik zobecňující rysy, že nezasvěcený divák může snadno předpokládat, že jde o skutečný příběh.