Článek
Minisérie Jitřní záře začíná snem dvou lidí o svobodném životě mimo systém. Vystudovaná učitelka se s partnerem odstěhuje na zanedbaný statek v Sudetech a pomalu ho opravují. Nemají ústřední topení, moderní koupelnu, mikrovlnku ani televizi a je jim to jedno. Vodu si berou ze staré studny. Do práce nechodí.
Drobné spory o to, kdo ve vsi odebírá moc vody, nakonec přerostou v boj rodiny proti celému okolí. Když se narodí dítě, spory se vyostří. Matka nechce dítě nechat očkovat, načež se zapojí sociálka a policie. Drby, omezenost myšlení a přílišná horlivost vedoucí sociálky vede k drastické scéně, kdy se na dvoře přetahují o nemluvně.
Režisér Dan Wlodarczyk zvolil vhodně volnější tempo, pomalu staví zápletky a vykresluje charaktery, na které by v běžném filmu nebyl prostor, a nutně by tam mířil k povrchnosti.
Matka holčičky „Jitřní záře“ není žádný sociální případ, je to velice pečlivá přemýšlivá vysokoškolačka, která to myslí dobře, ale má tak specifické představy o správné výchově, že to nechápe ani její vlastní středostavovská rodina. Občas s partnerem dělají velké chyby - např. bizarní odmítnutí tetanovky.
Sympatie s hlavní postavou rychle ztratíme, když si uvědomíme, jak je pokrytecká. Tvrdí, že žijí mimo systém, ale nežijí. Využívají zdravotnictví, školství, silnice, sociální dávky. To všechno platí daňoví poplatníci, zatímco oni nepracují. Jsou to paraziti systému. To současně neznamená, že v něčem nemohou mít pravdu.
Hlavních rolí se slušně zhostili Petra Bučková a Jan Plouhar, sociální pracovnici věrně ztvárnila Veronika Žilková, matrikářku Halka Třešňáková a naštvaného souseda-důchodce Pavel Nový.
Přirozenost dialogů v rodině trochu pokazí až vstup holek z neziskovek, které plácají fráze a celkově působí méně věrohodně.
Série dost přesně vystihla, proč alternativci nejsou svatí. Velkým problémem dneška je fanatismus - nejen u maminky Jitřní záře. Svět zaplavili různí „majitelé pravd“, kteří diktují ostatním, co si mají myslet a velmi agresivně se dožadují svých údajných práv, zatímco jejich život jim často platí tatínek s maminkou. Velice se pak podivují, když jim jejich pravdy hodí na hlavu vlastní děti.
Zapomněli, že pravd je na světě víc a rozeřvaní strážci dobra mívají na hlavě celou máselnici.
Celkové hodnocení: 75 %