Producent Pavel Müller: Na západní frontě klid? Scéna s devíti hořícími vojáky naráz byla největší v české historii

Maskérka Linda Eisenhamerová, zvukař Viktor Prášil a specialisté na zvláštní efekty Viktor Müller a Kamil Jafar mohou získat Oscary. Jde o váš největší produkční úspěch?

Ano, z pohledu nominací a ocenění je to bezpochyby největší úspěch. Ale není první. V minulosti jsme již koprodukovali a v Čechách realizovali natáčení dánského filmu Královská aféra, který byla nominován na Oscara v roce 2013 za nejlepší mezinárodní film.

Další námi koprodukovaný a vyráběný norský seriál Atlantic Crossing (v české verzi Cesta za oceán) vyhrál v roce 2021 Emmy. Velkým individuálním úspěchem bylo také ocenění již bohužel zesnulému architektovi Martinu Kurelovi za další naši koprodukci, francouzský snímek Marguerite, za který obdržel francouzského Césara za nejlepší výpravu.

Kromě oscarových nominací Fronty je nutno také zmínit 14 nominací na Baftu, sedm z nich bylo následně skutečně proměněno, včetně ceny za nejlepší zvuk pro Viktora Prášila.

Jsou nominace na Oscara nejvíc, co lze nyní v oboru dosáhnout?

Pro české tvůrce jsou samozřejmě zásadním úspěchem. Stejně jako například nominace v hlavní kategorii Nejlepší film celkově. Je nutno dodat, že jsme již v přípravách natáčení měli velkou radost, že se nám podařilo prosadit několik českých tvůrců do klíčových pozic. Kromě nominovaných je nutno zmínit i Marka Svitka, koordinátora kaskadérů, což je pro tento žánr jedna z klíčových pozic.

K naší velké radosti jsme byli schopni pokrýt veškeré válečné scény, jak co se týče kaskadérů, tak speciálních efektů. Zajistit vše čistě z českých zdrojů, pod supervizí českých odborníků. Pevně věřím, že velký úspěch Fronty otevře dveře dalším do klíčových pozic jiných velkých projektů, ať už natáčených v Čechách, či v zahraničí.

Snímek Na západní frontě klid vznikal v roce 2021. Od kdy přesně a do kdy?

Natáčeli jsme od 9. března do 25. května 2021, s následnou krátkou dotáčkou v říjnu 2021. Celkově šlo o 55 natáčecích dnů. Hlavní válečná dekorace zákopů a válečného pole byla v bývalém vojenském prostoru v Milovicích. Velmi pravděpodobně to byla největší dekorace pro film realizovaná na našem území v rozsahu 650 × 150 metrů.

Zasáhla vám do práce pandemie?

Dalo by se říct, že štěstí přeje připraveným. Díky opravdu zásadním opatřením, jejich dodržování, jsme – ač v nejtěžších covidových a karanténních dobách – dodrželi natáčecí plán, nemuseli ho žádným způsobem měnit, přerušovat. Nicméně opatření kromě vysoké finanční náročnosti přinášela zkomplikování všech procesů přípravy a natáčení. Kromě pravidelného testování PCR testy třikrát týdně jsme měli štáb rozdělený do skupin tak, abychom ochránili zásadní herce a tvůrce před nákazou.

Jednotlivé barevně označené skupiny se nesměly prolínat, měly oddělenou dopravu či například zázemí, včetně stravování. Další aspektem byla nutnost improvizace. Paradoxně nám ale covidová doba i trochu pomohla. Ve větších možnostech zajištění komparzu: vojáků v potřebném věku, ať už studentů, kteří měli zavřené školy, či osob, které v té době neměly moc jiných možností výdělku.

Projekt je plný bojových scén. Jaká byla ta největší?

Natáčení válečných scén jsme měli rozděleno na dva bloky: na úvodní bitvu, jejíž samotné natáčení trvalo týden, druhá část trvala 16 dní, včetně natáčení s tanky, hořícími vojáky a podobně. Bojové scény obsahovaly obvykle od 150 do 300 komparzistů, desítky kaskadérů.

To zní impozantně.

Ano. Scéna s hořícími vojáky byla největší v české historii, kdy naráz hořelo rekordních devět kaskadérů. Natáčení proto předcházely několikatýdenní zkoušky obsahující kaskadérské scény, koordinaci se speciálním efekty…

Velkou výzvou bylo také nalézt nejlepší způsob snímání scén a vůbec nalézt způsob, jak efektivně přesunovat v extrémně těžkém terénu velký počet osob, techniky. Jak už bylo řečeno, vše jsme realizovali v Milovicích, v prostorách vojenského letiště, které nám kromě dostatečné plochy a možnosti ji upravit stavbou zákopů dodalo také zázemí pro stovky osob ze štábu a účinkujících. Velké díky patří Martině Kuncové z Filmové kanceláře Střední Čechy za pomoc s jednáním s dotčenými subjekty státu.

Jak vůbec vypadá jednání s podobně velkými zahraničními produkcemi typu Netflix?

Nejlepší akvizicí je dobře odvedená práce. Na těchto projektech jsme se mohli podílet jen díky zvládnutým předchozím projektům, spokojenosti producentů a režisérů. Konkrétně Na západní frontě klid produkoval pro Netflix Malte Grunert ze společnosti Amusement Park Film a díky naší předchozí spolupráci na Aftermath – v hlavních rolích s Keirou Knightley a Jasonem Clarkem – jsme se znali.

Byli tak moc rádi, když nás oslovili na další jeho projekt… Obecně řečeno je důležité přikládat důležitost všem projektům ve všech jeho fázích. Podílíme se na developmentu či přípravách několika projektů zároveň, jen část z nich je realizována. Často se stává, že je projekt vyvíjen, rozpočtován a připravován i několik let před natáčením.

Prozradíte, z jakých zemí vás nejčastěji filmaři oslovují?

Máme silnou vazbu na Skandinávii, Francii, v posledních letech i na Velkou Británii a Německo. Obecně nám k tomu samozřejmě pomáhá stabilní a profesionální filmové prostředí, velké množství zkušených profesionálů. A klíčové jsou funkční filmové pobídky, ač nižší v procentní sazbě, než mají okolní země. I díky nim můžeme přivézt zásadní projekty do ČR. Další velkou výhodou je různorodost lokací, mj. možnosti natáčet v historických objektech.

O kolik jsou zahraniční (mega)filmy dražší ve srovnání s obdobnými českými snímky?

Těžko přesně odhadnout. Záleží snímek od snímku, obecně řečeno jsou to násobky rozpočtů. Dostatek financí samozřejmě umožní mnohem profesionálnější přístup. Umožní vám najmout si nejlepší možné tvůrce, herce, postavit klíčové dekorace, mít dostatečnou kostýmní výpravu, dostatek komparzistů, zkrátka minimalizovat při množství kompromisů tak, aby se kreativní vize tvůrců naplnily.

Na druhou stranu například z amerického pohledu by byl projekt Na západní frontě klid v podstatě nízkorozpočtový snímek, vzhledem k tématu a komplexnosti scén. Jeho finální rozpočet byl výrazně pod americkými zvyklostmi.

Dejme tomu, že podobný projekt získáte. Jak obsazujete posty, které tvůrci potřebují?

Na většině projektů obsazujeme většinu postů. Například na Frontě jsme měli jen cca 25 zahraničních filmařů, včetně režiséra a kameramana. Celkově měl ovšem štáb okolo 250 osob, ve velkých dnech až ke 350 osobám. Naštěstí se český „pool“ rozšiřuje a většina štábových profesí má již bohaté zkušenosti s náročnými zahraničními projekty. Je to ale zároveň jedním ze základních limitů rozvoje, kromě v současnosti omezených filmových pobídek, malého množství studií je to hlavně omezený počet klíčových štábových profesí.

Daří se v české filmařině generační obměna?

Velmi se snažíme se spolupodílet na jejich rozšiřování. V posledních letech máme například pravidelně studenty v trainee pozicích či několik ukrajinských členů štábu… Těžím navíc stále z ohromných zkušeností lidí, již zažili socialistickou výrobu. Horší to ovšem bývá v téhle generaci jen s angličtinou. Kontinuita zkušeností a profesních kvalit je tedy v Česku zajištěna.

Kde budete předávání Oscarů sledovat?

Bohužel se nezúčastním ceremoniálu v Los Angeles. Sledovat ho, držet palce hlavně všem českým nominovaným ale budu. Pravděpodobně s přáteli, co se na výrobě Fronty podíleli.

Na jakých dalších projektech jste v poslední době spolupracovali, budete pracovat?

K mé velké radosti jsme loni spolupracovali na natáčení snímku One Life, o Siru Nicholasi Wintonovi v hlavní roli s Anthonym Hopkinsem. Dále například na projektu Bastard s Madsem Mikkelsenem v hlavní roli. Aktuálně v Praze natáčíme seriál Families Like Ours, režíruje ho Thomas Vinterberg, jehož film Chlast (Another Round) obdržel Oscara za nejlepší mezinárodní film v roce 2021.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Kniha: Na západní frontě klid - Erich Maria Remarque, DVD: Na západní frontě klid