Hlavní obsah

Pavla Beretová: Měla jsem opravdu divoký rok

2:59

Poslechněte si tento článek

Dnes 11. 3., 5:26

Po Ceně české filmové kritiky za nejlepší ženský herecký výkon ve filmu Rok vdovy získala Pavla Beretová ve stejné kategorii za stejnou roli i svého prvního Českého lva. Její radost byla nelíčená a obrovská, když z pódia poděkovala za to, že se mohla jako laureátka stát členkou České filmové a televizní akademie.

Článek

Rok vdovy je z těch vzácných filmů, které jsou o vážných, smutných věcech v lidském životě, ale nepáčí z diváka dojetí ani slzy násilím. Jak těžké bylo takovou roli hrát?

Bylo to zajímavé hledání, protože když se rozhodnete nejít cestou ven, ale dovnitř, je to trochu jiný druh práce, ale mně blízký a milý. Takže mě bavilo chodit vnitřní emocionální mapou té postavy…

Věřím věcem, které jsou jednoduché. Myslím si, že pokud se nám podaří připravit na svoji smrt, tak co bude potom, bude dobré. Neutíkejme za život. Pojďme se připravit na to, že umřeme a že je to v pořádku. Třeba ten náš život bude bohatší.

Na pódiu jste se tak radovala, že se musím zeptat: co pro vás dnešní večer znamená?

Mám úplně jednoduše radost. Mám pocit, že se sečetlo víc věcí než ten jeden výkon. Měla jsem opravdu divoký rok, premiéru mělo několik filmů, v nichž jsem hrála (televizní film Svatá, Amerikánka, Rok vdovy – pozn. red.), a já teď mám upřímnou radost.

RECENZE: Amerikánka jde sebevědomě z divadla na plátno

Film

Dá se říct, že některá z těch rolí pro vás znamenala víc než ty druhé?

Asi ne. Práce na Amerikánce byla pětiletá práce hlavně s dětmi. Měla jsem s nimi workshopy, byla s nimi na place, dělala jsem jim hereckou koučku a byla to opravdu dobrodružná cesta.

Vyvrcholila divadelním představením Snowflakes (epická show autentických zpovědí dětí z dětských domovů, muzikál, činohra, fashion show i živá upoutávka na film Amerikánka – pozn. red.), takže to byla opravdu intenzivní práce. A když jsme točily s Jiřinou Bohdalovou a Lenkou Vlasákovou Svatou, bylo to neméně krásné.

Zdá se mi, že se přehráváte z postav mladých sympaťaček do dramatických rolí.

Je to tak. Režiséři mě hodně obsazovali do rolí obyčejných milých holek. Ale v divadle hraji dramatické role od začátku. Moje pedagožka na DAMU Eva Salzmannová, už když jsem překročila práh, mi řekla, že budu dramatická herečka. Jsem ráda, že si to teď mohu dovolit i ve filmu.

Co vás čeká v nejbližší době?

Mám za sebou jednu premiéru v Národním divadle v Praze, teď zkoušíme druhou, Pustou zemi Thomase S. Eliota, takže se momentálně soustředím na divadlo.