Hlavní obsah

Nestoudná krása fotek Helmuta Newtona

Právo, Věra Míšková

V dnešní vymknuté době, kdy korektnosti všeho druhu s genderovou v čele jsou zcela zásadní, by fotograf Helmut Newton patrně na tituly největších módních časopisů neprorazil. Spíše by byl obviněn ze všeho, co udělal i neudělal.

Trailer k filmu Helmut Newton: Nestoudná krása Video: Artcam Films

Článek

V šedesátých letech minulého století však byla jeho sláva na vrcholu, byť i tehdy (jako ostatně vždy) se našli jak obdivovatelé jeho provokativních erotických fotografií, tak jejich zásadní odpůrci. To vše sleduje a v řadě vystoupení rozebírá dokument Helmut Newton: Nestoudná krása, který vstupuje do kin.

Newtonovi by letos bylo sto let (zahynul v roce 2004 při autonehodě) a při vší kontroverznosti jsou jeho fotografie stále moderní, živé, provokativní i inspirující. Sám o sobě tvrdil, že rozhodně není umělec, ve filmu dokonce z jeho úst zazní: „Ve fotografii pro mě existují dvě sprostá slova: umění a dobrý vkus.“

Podobně tvrdí, že nerozumí tomu, proč mu vyčítají, že nefotí duše. „Fotím tělo, obličej, zajímají mě prsa, nohy. A to je vidět na mých fotkách. Snad i něco víc.“

Nicméně ať by se mu to dnes líbilo, nebo ne, mnohé jeho fotografie, tak jako mnohé, co přežilo svou dobu, uměleckými díly nepochybně jsou.

Film kontroverznost Newtonovy tvorby sice připouští, ale všechny osobnosti, které režisér Gero von Boehm ke spolupráci na filmu přizval, o něm mluví v superlativech.

„Byla jsem stydlivá, bylo mi čerstvě sedmnáct,“ vzpomíná třeba Claudia Schifferová. „Ale ani chvíli jsem se necítila nepříjemně.“ A Charlotte Ramplingová řekla: „Cítila jsem se s ním jako princezna. Dával mi pocit velké moci. Pozná, co je ve vás zajímavé, a dostane to ven.“

Procestoval svět

Newton se narodil do berlínské židovské rodiny, takže ve chvíli, kdy začaly platit Hitlerovy norimberské zákony, musel odejít ze školy. Ještě před válkou se mu podařilo odjet nejprve do Singapuru a pak do Austrálie, kde poznal svou celoživotní lásku June, s níž se oženil. Byla jeho modelkou, a sama fotografka, také spolupracovnicí.

Projel svět, pracoval pro časopisy Vogue, Elle, Marie Claire i Playboy, pořádal výstavy, vydával publikace. Jeho fotografie se staly součástí poválečné kultury, což přesně vystihuje herečka Isabella Rosselliniová: „Tehdejší módní průmysl ho přijal nejspíš proto, že byla vhodná doba: šedesátá léta, sexuální revoluce. Fotil nahé ženy a mělo to říz.“

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Související témata:

Výběr článků

Načítám