Hlavní obsah

Monika Kristl, producentka filmu Vlny: Pomohla nám umělá inteligence

Po světové premiéře na karlovarském festivalu vstupuje do kin nový film Jiřího Mádla Vlny, který se odehrává v letech 1967 až 1968 na půdě Československého rozhlasu. O tom, jak se dnes dobový snímek natáčí, už mnohé ví producentka filmu Vlny Monika Kristl.

Foto: Bontonfilm

Za filmem Vlny stojí mimo jiné herec Vojta Kotek (vlevo), producentka Monika Kristl a režisér Jiří Mádl.

Článek

Jak náročné byly Vlny z vašeho hlediska?

Nejnáročnější bylo, že nám na cestě k výsledku hodně lidí říkalo, že to bude moc drahé a moc velké a že by možná stačilo udělat někde nějaké kompromisy. Ale my s Jirkou jsme věděli, že když to nemá být jen malý film, ale opravdový biják, když má ten silný příběh stejně silně vyznít, potřebujeme pracovat bez kompromisů.

Nejnáročnější tedy bylo přesvědčit partnery třeba o tom, že to musí být jen česko-slovenský film bez evropských koprodukcí. Ty by sice přinesly zahraniční finanční prostředky, ale zároveň bychom museli do realizace zapojit i zahraniční tvůrčí profese. A já jsem věděla, že máme výsostně česko-slovenské téma, takže ho musíme co nejlépe udělat doma. Pak ho případně nabídnout do světa.

GLOSA: Zapomeňte na Snowboarďáky a bábu. Řítí se Vlny

Film

Vlny jsou přesvědčivé mimo jiné v tom, že věrně přenášejí atmosféru a dění v srpnu 1968 na pražské Vinohradské třídě, kde Československý rozhlas sídlil. Jak jste toho dosáhli?

Tank jsem tam nepustila, ale Vinohradská je ve filmu v plné parádě. Podle scénáře jsme ve filmových archivech hledali a pečlivě vybírali záběry, které napsaným scénám odpovídají. A tam, kde jsme záběr v archivu nenašli, Jirka přepsal scénář tak, aby nesl stejnou informaci a emoci, ale odpovídal tomu, co jsme našli.

Foto: Jan Handrejch, Novinky

Slavnostní zakončení 58. ročníku mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech 6. července 2024, na snímku Jiří Mádl a Monika Kristl s cenou za divácky nejúspěšnější film Vlny

Pak jsme jednotlivé záběry natočili s herci a nakonec přizvali umělou inteligenci. Ta ví, že například dům v roce 1967 měl tu a tu barvu a podobně. A umí ty černobílé archivní i nově natočené záběry propojit a dobarvit tak, že to vypadá, jako bychom film natáčeli tehdy.

Jak diváci na film reagovali na premiéře na karlovarském festivalu a na několika regionálních předpremiérách?

Máme z toho dobrý pocit. Myslím, že byli spokojeni. Objeli jsme docela hodně míst, protože jsme si dobře vědomi toho, že když chceme, aby lidé na film přišli, musíme je sami aktivovat, zvednout z gaučů a křesel.

Festivalové publikum jsou totiž lidé, kteří milují filmy natolik, že jsou schopni a ochotni za nimi jet i do vzdáleného města. Ale my bychom byli rádi, kdyby do kin přišli i diváci, kteří už se na filmy dívají hlavně doma.

Zmínila jste případnou cestu filmu do světa. Už se vám v tom směru něco podařilo?

Byla jsem v Cannes, kde jsme podepsali smlouvu se zahraničními agenty, kteří připravili festivalovou strategii. V tuto chvíli Vlny přihlašují a některé festivaly už potvrdily zařazení do soutěží. Budeme mít premiéru mimo jiné na festivalu v americkém Hamptonsu.

Co festival v Torontu, kde žije řada českých pamětníků oné doby?

To si dobře uvědomuji, ale v Torontu náš film nechtěli, což mě právě kvůli tamním divákům mrzí. Vysvětluji si to hlavně tím, že Toronto čím dál víc opisuje program festivalu v Benátkách, který je těsně před ním. A v Benátkách ještě jméno Jiří Mádl neznají. Takže do Toronta dostaneme Vlny jinou cestou.

RECENZE: Vlny nepopisují realitu, přivádějí do kin filmové hrdiny

Film

Vlny rozbouřily festivalovou hladinu a vyhrály Diváckou cenu Práva

MFF KV

Výběr článků

Načítám