Místo děje Krušnohoří: Stoleté kino v Perninku. Od veteránů, přes Brežněva až k dřevomorce

Dnes je budova prázdná. Počítalo se sice pouze s opravou střechy, jenže se do zimy nestihla dokončit, a tak se do některých krovů následně dala dřevomorka. Dostala se také do jedné zdi, zhruba do metru. Vše napadené musí jít nyní pryč.

Odhady na rekonstrukci se nyní pohybují kolem šesti milionů korun. Místostarosta Perninku Vetešník a zastupitel Liška doufají, že se finance sejdou i v probíhající veřejné sbírce. Je v ní zatím přes tři sta tisíc.

Více než 900 tisíc dodal na záchranu stavby Karlovarský kraj. Na její opravy přispěje i obec, jenže s ročním rozpočtem 14 milionů korun zázraky dělat neumí.

Nejste-li místní, vězte, že kino najdete snadno. Stojí za tamním obecním úřadem, v budově, která je stará zhruba 250 let. Většinu času bývala rovněž hostincem, jak uvádí kronika. O tom, že nelže, svědčí dodnes zachovalý důkladný sklep. Je přímo pod hledištěm a sem tam rovněž slouží kultuře.

Perninské Kino invalidů, jak se původně jmenovalo, jinak zahájilo provoz 24. června 1924. Na svou dobu bylo poměrně moderní. Jeho název v sobě odrážel fakt, že ho vlastnilo Konsorcium válečných invalidů z první světové války.

„Jak se dávaly válečným veteránům trafiky, tak se zaměstnávali i v kinech. Hledalo se pro ně uplatnění,“ ohlíží se do minulosti Liška.

Jeho kamarád k tomu dodává, že technika, vybavení kina z 20. let, sloužila ještě po odsunu Němců po 2. světové válce. Znovu se ale rozběhla až po dvou třech letech, kdy se do opuštěných domů definitivně nastěhovali noví obyvatelé.

„Naposledy se pak kino modernizovalo v 80. letech,“ podotýká Liška a zdůrazňuje i to, že „nová“ sedadla byla dovezena z luxusního karlovarského hotelu Imperial.

„Předělávali tam kino. Říkává se, že na židlích seděli snad všichni sovětští potentáti, již do lázní v 50. letech jezdívali, včetně Brežněva,“ zmíní s tím, že v Perninku nevědí, proč se sedadla dostala až k nim. „Historka je to ovšem hezká,“ smějí se oba s tím, že už je pro jistotu nechali přečalounit.

Unikátních věcí v Perninku naleznete ovšem více. Dodnes tam vydávají třeba papírové vstupenky. Vrátí vás, pokud jste vyrůstali před rokem 1989 spolehlivě do dětství, mládí. Jsou klasické, malé, v hodnotě od jedné do devíti korun.

„Ceny odrážely nejen věk diváka, ale také to, v jaké řadě seděl,“ vysvětlují mi.

Vydají vám je navíc v tradiční, dřevěné pokladně. Liška a Vetešník podotknou k tomu ještě to, že lístky se u nich stále trhají. Dělávali to často oni dva, v „klasických“ retro zelených pláštích.

„Jen na sáních, k nádraží se už pro filmy, jak se to dělo v mém dětství, dávno nejezdí,“ směje se Vetešník, jenž se v Perninku narodil.

Jeho kamarád dodá, že dnes už je vše „on-line“, ovšem staré promítačky v kině stále mají. Sem tam je rádi předvádějí na nejrůznějších akcích, k nimž patřívají i benefice na záchranu objektu.

Investovat se tam nyní musí vedle střechy, napadené zdi, také do odvodnění, izolace, do interiéru, aby se prostor posunul do 21. století. Sejmout se bude muset rovněž prověšený strop. Řeší se i to, co udělat s částí střešní krytiny, jež byla již udělaná nově…

„Byla by škoda, kdyby zaniklo nejstarší hrající kino v Krušných horách. Chceme, aby bylo s námi co nejdéle, fungovalo i po nás,“ shodují se.

Naposledy se tam promítalo loni v červnu. A všichni nadšenci zapojení do jeho oprav doufají, že se zase program rozběhne. Vetešník a Liška o něm s láskou mluví jako o retro kinu.

Podotknou, že k návštěvě láká místní i turisty. Variantu, že by se zbouralo, si nepřipouštějí. „Nová budova? To nechceme. Pro nás, místní má cenu tenhle objekt, v němž stojíme. Má své kouzlo. Do tohohle kina chodívaly celé generace. Ani v nedávné minulosti tolik neprodělávalo. Když se v sobotu hrávalo, náklady na pořízení filmu se vždy pokryly,“ shrnou.

Ostatně na svou (staro)novou scénu čeká také jejich divadelní spolek Zhasni a sni, jenž má v budově své zázemí, a také obec, která tam pořádávala vlastní kulturní akce.