Miroslav Krobot vede své hasiče do kin

Komedie Kdyby radši hořelo se odehrává v jedné české vesnici, jejíž obyvatelé podlehnou konspiračním teoriím a strachu z terorismu. Když totiž během velikonočního jarmarku narazí do lidí dodávka, uvěří tomu, že šlo o teroristický útok a začnou pátrat po jeho původci.

Sváteční náladu ve vsi vystřídá velmi rychle atmosféra strachu, nenávisti a dezinformací, do které se místní obyvatelé začnou nečekaně rychle propadat.

Napomáhá tomu i velitel místních dobrovolných hasičů Bróňa, který je o tom, že šlo o terorismus, zcela přesvědčen, a chce s tím rozhodně něco udělat. Pocit nebezpečí mu rozbouří krev v unavených žilách a z hasičského sboru se najednou stává domobrana.

Hlavní dvojici ve filmu představují Miroslav Krobot jako velitel hasičského sboru Broňa a Michal Isteník jako jeho zástupce Standa.

„Já vlastně ani nevím, jestli je moje postava kladná nebo záporná, a tím je právě nejzajímavější. Ale začal jsem mít Broňu vlastně rád,“ popisuje svou roli Miroslav Krobot. „Myslím, že právě díky téhle postavě bude ten film krásnej,“ doufá Krobot, který se prý do role a své postavy vžil natolik, že v hasičské uniformě chodil i ve chvílích volna, když zrovna nenatáčel.

Isteníkův Standa je jako člověk jednoznačnější. „Milý a hodný, možná trochu bojácný, proto si svůj vzor našel v Broňovi, který ztělesňuje takového toho opravdového chlapa, a Standa by chtěl být taky takový,“ říká o své postavě herec.

Standovu manželku hraje Anna Polívková. „Film je o tom, jak se šíří poplašné zprávy a jak se pak lidé začínají chovat. Já hraju jednu z mála rozumných postav, která si uvědomuje, že je to všechno vlastně úplný nesmysl,“ popisuje svou roli herečka.

A právě ti vesničané, kteří domnělému terorismu i konspiračním teoriím podlehnou velmi snadno, mohou působit na diváky skoro jako parta hlupáků. To však režisér rezolutně vyvrací: „Rozhodně si nemyslím, že jsou hloupí. Záleží asi na tom, kdo se na film dívá,“ řekl k tomu Právu na Berlinale.

„Nesnažím se ty postavy hodnotit, ukazuji jen s nadsázkou určité vlastnosti a snažím se empaticky zobrazit chování postav. Vím, jak ke svému jednání došly, a mám pro ně pochopení,“ dodal s tím, že mu šlo o to, aby nevytvořil figurky, karikatury ani jednorozměrné postavy.

„V uzavřeném prostoru svého prostředí bývají lidé často izolovaní od příležitostí konfrontace svého názoru s jinými, a mohou snadno podlehnout tomu nejkřiklavějšímu. I proto jsem také chtěl, aby herci v hlavních rolích hráli co nejcivilněji, aby jejich herectví nepodporovalo komediální nadsázku na první pohled,“ vysvětlil svůj tvůrčí záměr Rybanský.

Příběh se odehrává na jaře během Velikonoc, stěžejní část se měla ve Zlínském kraji točit zabřezna, ale místo nastupujícího jara štáb překvapil nástup zimy a mrazů.

Filmaři proto museli nejdříve natočit scény v interiéru, pak práci kvůli zimě dokonce na chvíli pozastavit a na zasněžené plochy potom lít horkou vodu. A občas i rozmrazovat techniku. Atmosféra vesnic na Zlínsku a mezi herci prý ale všechno přebila.

„Natáčení bylo krásné, po všech stránkách. Štáb a jeho připravenost, a k tomu všichni lidi ve Chvalnově. Zdálo se mi, že nás tam měli snad i rádi,“ vzpomíná na natáčení Krobot a k práci s neherci dodává: „To pro mě byla hodně zajímavá zkušenost, a myslím, že jsme tady objevili i pár talentů.“

„Bydleli jsme v místě, kde se často pořádají dětské tábory. Velmi rychle tam pochopili, že filmový štáb je přesný ekvivalent dětského tábora. Díky natáčení máme občas oběd ve dvě ráno, ale zlobíme stejně,“ vzpomíná Vladimír Škultéty, který hrál s Michalem Isteníkem už v populárním seriálu Most.

Jeho nejsilnějším zážitkem z natáčení prý bylo, když se mu téměř povedlo rozesmát Miroslava Krobota. „Jednou jsem během pauzy u hereckého stolu vtipkoval a jeden můj fórek způsobil na kamenné tváři Miroslava Krobota mírné posunutí koutků úst nahoru. Šlo téměř o úsměv. Pak už se to neopakovalo,“ vzpomíná se smíchem Škultéty, který je ve filmu díky oholené hlavě téměř k nepoznání.

„Měl jsem velkou radost, je skvělé, když herec může měnit svůj vzhled, baví mě to. A ano, muselo se to holit a pleš pak barvit každý den a trvalo to asi hodinu,“ vypráví Škultéty.

Film byl na Berlinale uváděn pod anglickým názvem Somewhere Over the Chemtrails. Ten se týká jedné z vedlejších linií filmu – celosvětově rozšířené dezinformaci o chemtrails.

A Rybanský je přesvědčen, že velmi vybíravý festival, jímž Berlinale bezpochyby je, přijal jeho film do programu právě kvůli všem zmíněným tématům.

„To hlavní téma je totiž univerzální, a má mezinárodní rozměr. I když se náš film týká v konkrétním příběhu Česka, stejné věci řeší v celé Evropě a ve světě. Je to strach z něčeho neznámého, cizího, co může přijít zvenčí a člověk se s tím musí vyrovnávat. Sám pocházím z maloměsta, a tak vím, jak snadno se může stát, že i ten nejhodnější člověk na světě může mít za určitých okolností tendence projevit se špatně,“ popsal svou zkušenost režisér.

Organizátoři festivalu prý ocenili i pojetí humoru. „Na festivalech jsou v naprosté většině vážná témata zpracována vážnou formou. Pro mě se ale žánr komedie nevylučuje s tím, že je o vážných věcech. Právě naopak. Diváci se u našeho filmu smáli. Mysleli jsme, že v něm máme náš český humor, ale asi se ukazuje, že není jen český, ale univerzální,“ řekl Právu Rybanský.

Po berlínských projekcích byl nadšený i Michal Isteník. „Diváci reagovali velice přesně, šli s tím filmem a podle diskuze po projekci si z něj vzali přesně to, co jsme chtěli,“ řekl po prvním uvedení v Berlíně.

„Jsem poprvé v životě v Berlíně, poprvé na Berlinale, a poprvé jsem tady ten film viděl úplně hotový. Jsem spokojený, jsem nadšený a jsem opravdu dojatý,“ dodal herec.