Matka Tereza byla Robinem Hoodem své doby. Sršela punkem, míní sestry Mitevské

„Nikdy jsem neztratila víru, že Matka Tereza byla žijící světice. Pro svět udělala mnohé, byla skutečně velkorysá a odvážná. Velmi ji obdivuji,“ říká Teona, která s Labinou přijela do Prahy představit film, který u nás do širší distribuce vstoupí 26. března příštího roku.

„Snažíme se zbořit mýtus o tom, že byla po celý život svatá. Ve filmu je jí třicet sedm let, světicí se teprve stane,“ pokračuje.

Snímek je dějově zasazen do sedmi dnů roku 1948, kdy Matka Tereza (1910-1997) čeká na povolení opustit kalkatský klášter a vydat se na vlastní pěst do tamních ulic pomáhat potřebným. „V jejím životě šlo o stěžejní moment. Pro příběh navíc potřebujete naléhavost. Zhuštěním děje do pouhého týdne jsme se snažily navodit napětí,“ podotýká režisérka.

Titulní protagonistku vystavila i další těžké situaci. Matka Tereza se totiž dozví, že sestra Agnieszka, její pravá ruka, s níž plánuje založit vlastní řád, čeká dítě.

Hraným snímkem Teona rozvádí námět svého původního dokumentu. Ve scénáři, na němž spolupracovala s Elmou Tataragičovou, vycházela z četných rozhovorů s řeholnicemi, které Matku Terezu osobně znaly.

„Do filmu jsme nakonec nepřidaly svědectví řeholnice, která nám vyprávěla, jak jí Matka Tereza jednoho dne sdělila: Na Filipínách bylo zemětřesení a tamní lidé potřebují pomoc. Zítra ráno tam odlétáš. Jenže oné řeholnici bylo osmdesát let, bránila se, že neumí filipínsky. Matku Terezu její námitka nezajímala. Řekla, že jazyk se naučí a že zkrátka pojede. Slovo ne u ní neexistovalo,“ popisuje Labina její povahu.

Hrdinku ztvárnila švédská herečka Noomi Rapaceová, kterou proslavila role nekonformní bisexuálky Lisbeth Salanderové v detektivní sérii Milénium podle románů Stiega Larssona. Teona ji obsadila právě na základě této filmové trilogie.

„Matka Tereza byla troufalá rebelka. Byla Robinem Hoodem své doby, sršela punkem. Noomi proto byla jasná volba,“ tvrdí.

Biografií se ji snaží vykreslit jako mocnou feministku, která se nebojí prosazovat své postoje. „Historické filmy obvykle pojednávají o mužích a násilí. Ženám se věnují spíše sporadicky,“ míní Teona.

Exteriérové scény se štábem vyrazila natáčet do skutečné Kalkaty, kde se zapojily tisíce tamějších obyvatel. „V rámci štábu jsme se nechtěli chovat jako kolonialisté, kteří je přijeli poučovat o tom, co se jak dělá. Naopak jsme přijali jejich metody a učili se od nich. Přistoupili jsme k nim s pokorou,“ říká.

V Indii přitom existuje vládní orgán, který vydává povolení či zákaz v zemi natáčet. „Obávali jsme se, jak budou indičtí komisaři reagovat na téma potratů, které ve filmu otevíráme. Scénář kupodivu bez výhrad schválili,“ upřesňuje Teona.

Snímek distribuují napříč Evropou včetně Polska a Itálie. „Je jasné, že některým katolíkům se nebude líbit. Ale to je v pořádku, nechceme, aby se zavděčil všem. Doufáme, že vyvolá diskusi, otevře čakry,“ doplňuje.

Filmem pokračuje v duchu svých předešlých počinů, které se zabývají nelehkým postavením žen ve společnosti. „Bojuji jimi s patriarchátem. Když jsem před dvaceti lety vstupovala na filmařskou scénu, ovládali ji muži. Má klíčová otázka tehdy zněla, zda můžu být režisérkou a matkou současně. Přijde mi, že boj o rovnoprávnost ještě neskončil,“ soudí Teona.

To je ostatně důvod, proč sestry Mitevské spolu s bratrem Vukem v roce 2001 založili vlastní produkční společnost. Své filmy chtěli dělat bez kompromisů a mít nad nimi kontrolu.

Labina se jako herečka prosadila už dříve. Čeští diváci se s ní seznámili v Samotářích z roku 2000. Mitevska se do snímku Davida Ondříčka dostala vlastním přičiněním. Coby porotkyni filmového festivalu v Chotěbuzi v roce 1998 ji zaujala hořká komedie Knoflíkáři režiséra Petra Zelenky, jemuž tehdy pověděla, že by s ním v budoucnu ráda spolupracovala.

„Nedlouho poté mi zaslal scénář Samotářů a nabídl mi roli Vesny. Natáčení bylo fantastické, přesto jsem neměla tušení, že se rodí tak vlivný film. Je úžasné, že oslovuje i další generaci, která mi připadá tak trochu ztracená. Snímek reprezentuje tu tehdejší, velmi uvolněnou,“ poznamenává.

Vesna v jedné scéně s Jiřím Macháčkem nezapomenutelně prohlásí, že čeština je zlá, protože Češi jsou zlí. „S tím rozhodně nesouhlasím. Je pravda, že mluvíte obtížným jazykem, Česko je ale nádherná země s příjemnými lidmi. Kdykoli k vám zavítám, povznese mě to na duchu,“ usmívá se Labina.

Vzpomíná, že se sourozenci vyrostla na velikánech československé kinematografie, Miloši Formanovi a Janu Švankmajerovi. Snímky, které u nás vznikaly v jedenadvacátém století, vnímá jako příliš lokálně zaměřené. Zároveň však připouští, že situace se v posledních letech mění k lepšímu.

„Na festival Be2Can jsem přijela, abych Davida a Petra přesvědčila, aby natočili pokračování Samotářů,“ žertuje.